Petra Kuříková, 21. místo

Do Baku jsem odjížděla s velkým očekáváním a zpátky jsem se vrátila naprosto nadšená. Organizátoři pojali akci ve velkém stylu. Nemohu porovnávat se skutečnou olympiádou, ale věřím, že to bylo velmi podobné. Samotná atmosféra ve vesnici byla úžasná. Všichni sportovci z různých odvětví na jednom místě. Vše klapalo, jak mělo. Nic nebylo problém. Laťka byla nasazena velmi vysoko, kdo ví, jestli budou mít Evropské hry pokračování a jestli se dokážou vyrovnat prvnímu ročníku. Další novinkou pro mě byl neskutečný servis, který nám byl poskytnut ze strany českého olympijského týmu. Myslím tím především doktory a fyzioterapeuty, kteří nám byli k dispozici 24 hodin denně. K hodnocení svého výsledku musím říct, že úplně spokojená nejsem, ale i tak ho hodnotím kladně. Perfektně se mi plavalo, na kole jsem jela velmi aktivně. S jediným během tolik spokojená nejsem, protože vím, že mám na víc. Měla jsem i trochu problém se zkoncentrovat na samotný závod, atmosféra Her byla prostě „bombová“. Věřím, že tyto zkušenosti jednou zužitkuji na opravdové olympiádě a příště už snad nebudu ze všeho tak překvapená.

Jitka Šimáková, 30. místo

Nápad na uspořádání takovéto akce mi přijde fajn, vždyť ostatní kontinenty již takovouto akci dávno mají. Co se týče organizace, tak pro mě to byl jednoznačně největší sportovní zážitek. Z ohlasu olympioniků se jednalo skutečně o akci srovnatelnou s olympiádou. Pravděpodobně nejvíce jsem si užila zahájení, které je jedním z nejsilnějších zážitků. Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla zúčastnit. Zajímavé bylo žití v olympijské vesnici, ta mi přišla organizačně zvládnutá na jedničku. Příjemné ubytování, jídelna s dostačujícím výběrem jídla 24hod. denně, v areálu se nacházela různá tréninková sportoviště, herna pro odreagování, dokonce i kadeřnictví, kosmetika apod. Člověk prakticky kromě tréninků neměl potřebu vycházet ven. Co bych ráda vyzdvihla je péče českých lékařů, fyzioterapeutů a masérů. Na takovýto servis v triatlonu nejsme zvyklí a bylo to velmi profesionální. Co se týče závodu, ambice byly TOP 20, což bylo reálné. Bohužel už na startu jsem se startovním číslem 42 měla nevýhodnou pozici, jelikož na druhé straně, kde startovali nejlepší, se dalo díky mělčině déle vodou běžet a skákat, což se ukázalo jako rychlejší varianta. Vyplavala jsem na konci 2.balíku, ale bohužel jsem asi o 3 vteřiny na cyklistické části nezachytila druhý balík, který se nakonec sjel s prvním. Tato chybka mě hodně mrzela, jelikož tím padla šance na slušné umístění.

Po cyklistické části jsem se vydala na běh s tím, že se pokusím seběhnout nějaké závodnice z prvního balíku. Osamocena na běhu jsem bojovala zejména s časem, bohužel ale ztráta po cyklisté části byla natolik veliká, že jsem seběhla pouze tři závodnice před sebou. 30.místo bylo nakonec vylepšení startovního čísla, nicméně spokojená jsem nebyla a to zejména z té chyby na začátku cyklistické části. Na druhou stranu jako pravděpodobně jediná žena ze startovního pole chodím na plný úvazek do práce a k tomu ve volném čase sportuji.

František Linduška, 22. místo

Celková myšlenka her je velice dobrá. Myslím si, že pro evropské sportovce je to velká pocta, moci se zúčastnit něčeho srovnatelného s olympiádou. Samozřejmě je to také velká příležitost ke zviditelnění jednotlivých sportů, protože do programu byly zařazeny i některé, jež v tom olympijském chybí. Baku jakožto první hostující místo si vedlo víc než obstojně. Jistě, něco skřípalo, ale při takhle obsáhlé a velké akci to asi bude vždycky. Osobně EH Baku 2015 hodnotím výborně, a to jak ze strany českého týmu, tak samotných organizátorů. Do budoucna bych se rád zúčastnil znovu. K závodu. Plavání se neodvíjelo dle mých představ a plánů, nicméně další scénář především v cyklistice už byl lepší a stoupavá tendence pokračovala i v běhu, kde jsem navzdory velkému vedru dokázal vybojovat 22. příčku, což je pro mě na takovéto velké akci super výsledek. Závod pro mě byl jak zkušeností, tak i zážitkem. A to především v tom, že jsem poprvé startoval s takovými jmény světového triatlonu jako je třeba Varga, Silva, Bryukhakov či Pereira. Atmosféra by možná mohla být trochu lepší co se diváků týče, kromě hlavní tribuny totiž podél trati nikdo nebyl. Nicméně to je asi otázka popularity daného sportu. Výsledek tedy z mého pohledu naprosto uspokojující. Nyní jsem v přípravě na vrchol sezony a to ME do 23 let v Banyoles, Španělsko za tři týdny.

Tomáš Svoboda, 33. místo

Před odletem do Baku bylo mým výkonnostním cílem 16. místo. Závod na Mauriciu (2.místo) šest dní před závodem ukázal výkonnostní vzestup. Bohužel jsem po příletu do Ázerbájdžánu onemocněl a i přes pomoc českých lékařů na místě mi v závodě předčasně došly síly a skončil jsem 33. Výsledek byl zklamáním, ale nedalo se udělat v dané situaci víc. EH byly malými OH se vším všudy. Samozřejmě to byla akce s nižší sportovní úrovní a nesrovnatelně menší sledovaností. Jeden ze silných zážitků byl slavnostní zahajovací večer, kde jsem byl zvolen vlajkonošem české výpravy a opravdu jsem si to užil.

František Kubínek, 39. místo

Akce obrovského formátu, která předčila mé očekávání. Vše připraveno na 100%, jak od pořádající země, tak od ČOV. Ázerbájdžán si udělal super reklamu a to byl asi hlavní důvod, proč do pořádání šli. Od ČOV byl veškerý servis v podobě lékařské péče, masáží a hlavně vytvoření pohodovatmosféry. Na svůj závod jsem se připravoval, jako na vrchol sezony. Vše šlo podle plánu do chvíle, kdy jsem začal pociťovat příznaky nachlazení. Dva dny před startem to člověku moc kuráže nepřidá. Na akci tohoto formátu musí být závodník připraven na 100% a ještě trochu lépe. Potom by byla šance bojovat o přední místa. Proto své umístění beru s tím, že jsem v závodě kvůli nemoci nemohl podat maximum. Budu se připravovat na další velké závody, kde bych rád prodal odtrénované kilometry.