Že se nakonec na stupeň nejvyšší postaví Casper Stornes ve své premiéře na MS, to fakt nikdo nečekal. Osmadvacetiletý Nor dokončil teprve svůj třetí závod na ironmanské distanci výhrou v čase 7:51:36. Stal se jen třetím závodníkem v historii, který vyhrál světový titul na svém debutovém MS – po Lucu Van Lierdovi z roku 1996 a svých krajanech Kristianu Blummenfeltovi (2021) a Gustavu Idenovi (2022).

A právem, protože když se podíváte na jeho špičkové a vyrovnané disciplíny, je to prostě triatlonista zdánlivě bez slabin. A také triatlonista, který bravurně zvládá prakticky všechny triatlonové tratě, které máme. Snad kromě těch extrémních v terénu. Ostatně loni byl druhý v Karlových Varech a to si ještě stěžoval na únavu a nemoc…

Narodil se 6. února 1997 na ostrově Askøy u norského Bergenu. Asi nikdo nečekal, že se z místního kluka jednou stane mistr světa v nejnáročnějším triatlonu planety. Vlastně to nikdo nečekal ani před nedělním závodem. Jakkoliv norský tým budil respekt.

Poprvé na sebe upozornil v roce 2018, když v pouhých 21 letech vyhrál závod WTS na Bermudách. Tehdy vedl historický norský trojboj na stupních vítězů před Blummenfeltem a Idenem. Bylo to jejich první společné podium, ale ne poslední. V neděli si Iden s Blummenfeltem pořadí na druhé a třetí příčce prohodili. Zejména Kristian se vydal natolik, že poslední stovky metrů doslova poskakoval s křečemi v noze. Casper vypadal skoro svěží, dál si držel tempo 3:33/km a jeho Strava účet ocenil maratonský výkon v rámci Ironmana suchým označením “Lunch Run”. Průměrná kadence 183, naprosto vyrovnané tempo po celý závod s výjimkou samotného závěru, kdy již věděl, že to má doma.

Možná by si mohl za výhru 125 tisíc dolarů nyní koupit novější sporttester. Jeho Garmin FR 945 LTE z roku 2021 již něco pamatuje…

„Věděl jsem, že mám šanci vyhrát, ale také jsem věděl, že musím porazit velmi tvrdé soupeře,“ řekl Stornes těsně po doběhu. „Kris a Gustav mě tlačili k lepším výkonům mnoho let a jsou to nejlepší kámoši, se kterými si můžu podium rozdělit.“

Že je Casper nadaný atlet, prokazoval během své kariéry už v době, kdy závodně běhal. Z covidového roku 2020 jsou i jeho Světovou atletikou evidované osobáky na dráhové desítce 30:49.37 či ten ze silniční pětky 14:43. Jeho rozlet nezbrzdila ani zlomenina ruky po pádu v italské Arzacheny o dva roky později. Resilience. Odolnost. To je slovo, které stojí na medailích z Ironmana. Pro Caspera to platí stoprocentně.

Na promenádě des Anglais v Nice norská trojice dokončila to, co před sedmi lety začala na ostrově uprostřed Atlantiku. Tehdy obsadili všechna tři místa na stupních vítězů – poprvé od roku 2016, kdy se to povedlo Němcům. Už tehdy se tvořilo asi nejsilnější trio v dějinách triatlonu, možná atletiky vůbec. V Nice se dočkali znovu a bylo to parádní představení, žádná náhoda či shoda okolností.

Stornes vylezl z Baie des Anges na desátém místě, s minutovým mankem na Blummenfelta a dvěma na Idena. Na kole se držel hlavní skupiny šesti závodníků, kam patřili všichni top favorité. Čekal na svou chvíli. V první čtvrtině běžecké části dokonce ztratil 30 sekund na čelo, ale to ho nerozhodilo. Rozhodující moment přišel zhruba 14 kilometrů před cílem. Stornes konečně předběhl Blummenfelta a převzal vedení závodu. Od té chvíle už si vedení nenechal vzít.

Jeho kroky vypadaly uvolněně, zatímco teplo, vítr a vlhkost decimovaly pole za ním. Stornes zaběhl poslední disciplínu v čase 2:29:22, což ho řadí na třetí místo nejrychlejších běžeckých časů v historii ironmanského MS.

“Jsem na Caspera tak pyšný! Každý sníme o vítězství, ale on to dokázal při svém prvním startu na mistrovství. To je neskutečné. Běžel jsem skvěle, ale Casperův maraton pod 2:30?!?” vysmekl poklonu jeho dnešní soupeř Gustav Iden.

Desetileté společné trénování se třemi norskými esy přineslo své ovoce. Norsko určitě prožívá svou nejlepší triatlonovou éru vůbec.

Pod vedením trenéra Arilda Tveitena vybudovali systém založený na vysokém objemu a nízkointenzivní práci kombinované s prahovou zátěží. Což byl přesně ten typ přípravy, který Stornes potřeboval pro svůj první úspěšný ironman.

Všichni tři Norové se v Nice vešli pod osm hodin. To předtím nikdo nedokázal. Na čtvrtém místě doběhl Belgičan Marten Van Riel (8:02:18), až pátý skončil obhájce titulu z roku 2023, domácí miláček Sam Laidlow.