Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

CHALLENGE VENICE: Noční kilometry ve virtuálním světě

CHALLENGE VENICE: Noční kilometry ve virtuálním světě
foto: Tomáš Hejzlar

Tomáš Leixner | 19.11.2017 | přečteno: 4378×

První měsíc příprav na ironmanskou výzvu mám za sebou. Od začátku jsem počítal s tím, že půjde o čtyři týdny, kdy si chci zvyknout na nový režim: každý den pohyb, střídmá strava, žádný rafinovaný cukr, lepek či alkohol. Jak se mi vedlo?

V knížce Jak na triatlon od Petra Vabrouška se sice píše, že říjen je hlavně měsícem odpočinku, ale pro mě byl začátkem dlouhé cesty. Odpočítávám osm měsíců do Challenge v Benátkách a cítím se tak dobře, jak za poslední roky ne.

Ze všeho nejdůležitější je hlava. Podařilo se mi přepnout na jiný režim, který jsem si nastavil teprve před měsícem. Výsledek? Plus minus 4 kg dolů. Stačilo nevymetat večer ledničku, přestat sladit, vyškrtat z jídelníčku pečivo a odpustit si alkohol. Takový posun za čtyři týdny je pro mě velkou motivací makat na sobě ještě víc. Zvláště poté, co s pneumatikou okolo pasu bojuji roky a nedařilo se mi jí zbavit, ani když jsem běhal 150 km měsíčně. Ale pořád je kde brát. V úvodním díle psal, že se chci během října hlavně rozběhat, nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Při plánování tréninku jsem totiž došel k závěru, že za osm měsíců pro mě bude nejnáročnější ujet 180 kilometrů na kole.

Proto jsem už v říjnu šlápnul do pedálů. Jen jsem upustil od původní představy, že hodiny a kilometry nahoním na spinneru. Hodina a čtvrt byl strop, víc mě to nebavilo. Navíc na spinneru je jiný posed než na kole, takže těžko říct, k čemu by ty hodiny a kilometry byly.

Řešení? Cyklotrenažer, silniční kolo a aplikace Zwift. Moje večery teď vypadají zhruba takto: kolem půl osmé vykoupat dceru (teď má dva měsíce), rychlá večere, mezi devátou a půl desátou přesun do obýváku k televizi. Jen s tím rozdílem, že se u televize nerozvalím na gauč, ale sednu na kolo a šlapu hodinu až dvě.

Koupil jsem si trenažer Vortex Smart od Taxu – dá se pořídit za necelých 10 tisíc. Původně jsem si objednal nižší (a výrazně levnější) model, ale nebylo to ono kvůli hluku a taky tomu, že trenažer nebyl interaktivní. Vortex se totiž nechá koučovat od aplikace Zwift, takže průběžně mění zátěž dle stoupání či klesání. Přitom je výrazně tišší než spinner, tedy pokud zrovna nesprintuju na prémii při 540 watech…

Aplikace Zwift mě přenese do virtuálního prostředí, v němž se potkávají každý den tisícovky cyklistů z celého světa. Zátěž reguluje aplikace, takže do kopce to pořádně bolí a z kopce letí, přitom si podle potřeby přehazuju. Přes Apple TV je vše napojené na televizi, takže kochačka ve Watopii (jeden z oněch světů) par excellence. Člověk se ani nenaděje a má v nohou 30 kilometrů a 500 výškových metrů. Jen si budu muset pořídit ventilátor, aby simuloval vítr a chladil, protože takhle jsem vždycky mokrý durch a pod sebou mám potopu.

Zbývající dvě triatlonové disciplíny nedostaly během října moc prostor. Při běhání se po čase ozvalo koleno, takže jsem mu dopřál klid, a k plávání jsem se ještě nedokázal dokopat kvůli rannímu vstávání. V bazénu jsem několikrát byl, jenže jízdu na tobogánu se synem si asi počítat do plánu nebudu. Zkrátka, byl to zahřívací měsíc bez většího plánování.

Jeden zásadní krok jsem ale udělal: přihlásil se do Benátek na závod. Až si budete vybírat jakýkoliv závod v zahraničí vy, doporučuju si dopředu detailně prostudovat jeho podmínky, aby vás nic nepřekvapilo (tak jako mě). Třeba na maratonu v Paříži po mě chtěli doklad od lékaře, že jsem zdravý a můžu závodit. Bez něj by mi nedali ani číslo.

Italové mají pro Challenge v Benátkách jinou specialitu: buď se prokážete, že jste členem domácí triatlonové federace a máte registračku, nebo musíte absolvovat lékařskou prohlídku na místě před závodem. Přijde na 60 eur. A dalších 30 eur dáte za jednodenní triatlonovou licenci, bez níž se taky nemůžete postavit na start. Takže si ještě ani nevybalíte neopren z kufru a jste lehčí o dva a půl tisíce. Obejít se to dá jednoduše: na jaře se stanu členem České triatlonové asociace, roční členství na rok 2017 stálo 500 Kč.

Jenže jaro je ještě relativně daleko. Teď mě čeká listopad, během něhož bych měl zlehka najet na dvoufázový trénink – zatím jen v některých dnech. Postupně začnu točit kombinace běh a kolo, běh a plavání, o víkendu delší trénink na kole – buď venku, pokud bude přát počasí, nebo na trenažeru. Prosinec už bude nesmlouvavý, do startu mi bude zbývat už jen šest měsíců.

Moje dosavadní příprava v číslech:

Říjen Celkem

Kolo 450 km 450 km

Běh 80 km 80 km

Plavání 3,6 km 3,6 km

Hmotnost 77 kg → 73 kg


Spolupracovník Běhej.com Tomáš Leixner se připravuje na svůj první start na distancích dlouhého triatlonu v rámci Challenge Venice 2018.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Lexxus muž 19.11.2017 13:09:44

První měsíc příprav na ironmanskou výzvu mám za sebou. Od začátku jsem počítal s tím, že půjde o čtyři týdny, kdy si chci zvyknout na nový režim: každý den pohyb, střídmá strava, žádný rafinovaný cukr, lepek či alkohol. Jak se mi vedlo?
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.