Většina hotelů leží přímo na pláži u moře teplého „tak akorát“. To znamená, že po tréninku na kole a přechodu na krátký bosoběh po pláži se do něj dá skočit a osvěžit i bez neoprenu. Naopak při závodě bývá neopren zpravidla povolen, takže nám neplavcům nehrozí tak velký odstup po první části závodu.

Bohužel patří jihoameričtí borci převážně k výborným plavcům a na kole si umí vzájemně pomoci, takže to i letos bude asi dlouhá stíhačka. Cyklistika je zde vedena na poměrně kvalitním povrchu a hlavně velmi pestrém profilu. Najdou se rychlé roviny, malé vlnky i dlouhá stoupání, několikrát se dokonce před sluncem schováme v dlouhém tunelu. Na uzavřené trati při závodě je to pohoda, horší už to ale je před závodem při běžném tréninku – místní řidiči nepatří k těm nejohleduplnějším…

Je proto lepší trénovat na méně frekventovaných silnicích poblíž hotelové zóny. Nejezdím sem ale trénovat, nýbrž závodit, takže je to v pohodě. Běh je pak z 90% po rovině a z 10% překonává velmi strmá stoupání a seběhy. To je právě má oblíbená sekce, kde se mi v minulých letech vždy podařilo udělat největší posun pořadím.

Atmosféra na trati i v cíli je jedinečná a plná brazilského temperamentu. Menší karneval vás potká už při pasta party a znovu i při slavnostním vyhlášení. Brazílie také nabízí skvělý gurmánský zážitek jak masožravcům (vyhlášené Charcuterie ála all you can eat), tak i vegetariánům (lepší čerstvé mango nebo papáju jsem nikdy nikde nejedl).

Poslední tréninkové závody proběhly celkem dobře. Na Perunovi jsem si při 2 700 metrů prudkých seběhů na 42 kilometrech sice trochu „narušil“ svalová vlákna, ale 3 200 metrů převýšení ve stoupáních přineslo kýžený tréninkový efekt pro sílu nohou.

O týden později na Krušnomanovi to s obhajobou titulu vypadalo dobře až do defektu na začátku cyklistiky, který mi vzal asi trochu více elánu a času, než by měl, takže konečné čtvrté místo bylo nakonec příjemným překvapením.

Poslední sobotu jsem pak naopak obhájil loňské druhé místo na půlželezňáku ve Vídni, přesto že byl kvůli rozmarům počasí a ledovému Dunaji změněn na duatlon. Zejména při běhu jsem cítil, že nohy se z kopců v Beskydech a Krušných Horách už vzpamatovaly a těší se na „brdky“ v Brazílii!

K tomu po měsíci přibude i plavání v příjemně teplém moři a cyklistika na plných 180 km. Po Brazílii už se konečně rozjede triatlonová sezona i u nás, a tak budu moci bezproblémově tělo udržovat v preferovaném režimu závod-regenerace-vyladění-závod. Nejdřív dva sprinty na přelomu května a června (Hranice a Blansko), následuje půlka Czechman, olympijský bezhákový v Račicích a Moraviaman.

Více průběžně na www.facebook.com/PetrVabrousek a www.petrvabrousek.eu.