Běžím chladným večerem podzimní krajinou a uvnitř se raduji. Běh sice po pauze není moc o lehkosti a dynamitu v nohách, o to více dává příležitost vnímat své okolí a své nitro. Pohyb mi chyběl. Ona lehkost duše, kterou přináší. Radost z každé „letové“ fáze, kdy se aspoň na chvilinku odpoutáváme od země a každodenních starostí.
Odkaz na článek

Je velký rozdíl, běhám-li v zimě v Kalifornii, v jižní Itálii nebo v Čechách. Docela bych i řekl, že pro dost mých běžeckých přátel je právě zima „tím pravým běžeckým obdobím“. Mnoho silničních cyklistů přechází na cyklokros a v zimě je jejich výkonnost výborná. Jen to nechce podlehnout poraženeckým náladám. Odpočívat většinou člověk odpočívá v době zimních chřipek a angín a to, myslím, i docela stačí Kolikrát to vyjde i na 2× 14 dní nemoci a rekonvalescence. Můj neskutečný obdiv ale patří těm (teď si připomínám jednoho známého kolegu), který dnes a denně dojíždí do práce, za každého počasí a ročního období: 45km tam, 45km zpátky, budíček 4:00h, odjezd do 4:30h, začátek směny 5:59h. Nic z profi-sportovního života, a nejen v tomto případě, můj obdiv nepřekoná.

Hezky jsi to napsal. Trefil ses do mých pocitů.

Na tohle zimní běhání se těším úplně nejvíc, vždy jsem ho vypouštěla a nahrazovala pásem. :)

Prestan plkat a zacni behat, bude to lepsi pro tebe i pro nas.

>> kat, 18. 10. 2011 16:10:12

Ty mi stejně vždycky mlčky utečeš