Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

PORADNA: Jaké kolo na delší závody? Vybíráme první triatlonový speciál

PORADNA: Jaké kolo na delší závody? Vybíráme první triatlonový speciál
foto: Czechman

David Jílek | 26.11.2021 | přečteno: 1300×

Kdo to s triatlonem, obzvlášť s tím delším, myslí vážně, určitě po nějaké době začne přemýšlet o triatlonovém speciálu. Pokud si pořídíte kolo, které vám sedne, dobře se na něj poskládáte a naučíte se na něm jezdit efektivně, určitě to bude mít smysl. Ať už z hlediska rychlosti, tak pohodlí před závěrečným během. Kdy se takový speciál vyplatí a kdy o něm začít přemýšlet?

Pravidlo, které nám povoluje či zakazuje jízdu na triatlonových speciálech, je dané samotným závodem. Ve většině případů se jedná o závody začínající na polovičních vzdálenostech Ironmana a delších, kde je zakázána jízda v háku (mezi závodníky je potřeba dodržovat předem daný rozestup cca 10–12 m). Výjimku pak mohou tvořit menší závody na kratších distancích, kde startovní pole není tak početné a z hlediska finanční náročnosti se toto neřeší. Vždy je dobré se informovat u organizátora závodu. Další výjimku tvoří tzv. bezhákové olympijské triatlony. Je jich málo, ale jsou. I zde je možno startovat na triatlonových speciálech, kapacita a technická náročnost trati toto dovoluje.

Pokud tedy pokukujeme po závodech umožňujících jízdu na speciálu, můžeme se pustit do další otázky. Vyplatí se mi speciál z hlediska profilu trati? Obecně lze říci, že triatlonová kola bývají o něco těžší a v technických úsecích i hůře ovladatelná než klasické silniční kolo. Velmi často ovšem narazíme na případ, že triatlonový speciál je na daleko vyšší úrovni než tréninkové silniční kolo (lépe osazený, lepší kola), pak je to na zvážení.

Další věcí, kterou byste měli zohlednit, je množství tréninků a závodů, kterých jste na speciálu odjeli či odjedete. Triatlonové speciály nejsou svázány UCI regulemi pro geometrii rámových sad a nastavení posedu, proto na takovém kole můžete “vykouzlit” velmi zajímavé pozice. Jak pozitivně, tak negativně působící na vás, jakožto jezdce.

Velmi často je to o kompromisu mezi pohodlím (a to nejen pocitově, ale i fakticky pro vaše tělo z hlediska somatotypu a dalších aspektů celého pohybového aparátu) a tolik kýženou aerodynamikou a uspořenými watty. Přemýšlejme ale jednoduše: I když budete mít perfektní posed z hlediska aerodynamiky, ale nevydržíte v něm po celou dobu závodu – často se budete narovnávat, rovnat záda, otáčet hlavou atd. –, bude výsledný čas stejný nebo dokonce horší, než kdybyste poslechli své tělo a dopřáli mu trošku více pohodlí. Navíc nezapomínejte, že vás čeká ještě běh!

Pokud jste opravdu začátečníkem, nechte si poradit od specialistů zabývající se nastavením posedu – ideálně těch se vzděláním v oblasti lidského těla, kteří rozumí i základním principům biomechaniky a jsou technicky zdatní v rámci diagnostiky a následné aplikaci změn přímo na vaše kolo. Jedná se vždy o základní nastavení, které si poté můžete vždy sami jemně doladit k dokonalosti. Doporučuji tuto konzultaci i ostříleným borcům – možná máte zažito něco, co vás zbytečně limituje a znepříjemňuje závodění. A třeba také ne, nicméně více hlav více ví.

Posledním prvkem ve výběru je samotný materiál. Zde jde hlavně o vaše finanční možnosti. Zúžím-li výběr na kola karbonová (těch hliníkových už je opravdu málo) se základním osazením, mechanickým řazením, klasickými brzdami a obyčejnějšími karbonovými, resp. lepšími hliníkovými koly, startujeme na nějakých 80–90 tisících korun. Pokud si nepotrpíte vyloženě na nové, mrkněte i na bazary, kde se dají pořídit pěkné kousky za téměř poloviční cenu.

Máte-li v záloze nějaké kačky navíc, můžete si připlatit třeba za elektrické řazení. Je velmi přesné a hlavně pohodlné. I když se držíte za řídítka u brzdových pák, můžete řadit a nemusíte přechytávat na nástavce.

Dalším pomocníkem jsou karbonová kola, u kterých jde hlavně o váhu, výšku ráfku a tuhost. A také disk. Zde je ovšem potřeba zvážit profil tratě a styl závodění – jestli se většinu závodu pohybuji konstantní rychlostí, je zde minimum situací, kdy musím zpomalit a následně se rozjíždět, nefouká příliš silný vítr… Jednoduše řečeno, čím větší převýšení, více změn pohybu (akcelerace, brzdění), tím více nám záleží na hmotnosti rotujících částí, v tomto případě kol. Čím menší hmotnost, tím lépe.

Kotoučové brzdy se už pár let dělají i na speciálech. Jejich přínos je především v tom, že brzdí za téměř všech klimatických podmínek stále stejně. U klasických brzd byl problém především u karbonových kol, která za mokra brzdila špatně, při dlouhých sjezdech se brzdná plocha přehřívala. V poslední době se již vyrábí mnoho typů sedel, nástavců a kokpitů, které vám také zpříjemní jízdu, ale opět si za ně připlatíte. Pokud jsem psal o kolech v základní výbavě za 80–90 tisíc, top modely kol začínají na 200–300 tisíc a klidně za ně dáte i půl milionu.

Tento článek vznikl za podpory eshopu Jilek-coffe, který vytvořil jedinečné druhy čerstvě pražené kávy pro milovníky běhu, cyklistiky, triatlonu a hor.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

jidav muž 26.11.2021 12:00:38

Kdo to s triatlonem, obzvlášť s tím delším, myslí vážně, určitě po nějaké době začne přemýšlet o triatlonovém speciálu. Pokud si pořídíte kolo, které vám sedne, dobře se na něj poskládáte a naučíte se na něm jezdit efektivně, určitě to bude mít smysl. Ať už z hlediska rychlosti, tak pohodlí před závěrečným během. Kdy se takový speciál vyplatí a kdy o něm začít přemýšlet?
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.