Honzo, o víkendu jste nedokončil závod Světového poháru ve městě New Plymouth na Novém Zélandu. Co se stalo?

„Šlo o pád na kole v posledním okruhu. Sjel se docela velký balík a na úzké a technické trati to bylo hodně nervózní. Bohužel japonský kamikaze neudržel nervy a složil sedm lidí. O mě se opřel Tony Dodds a vytlačil mě na chodník. Pádu jsem nemohl nikterak zabránit.“

A jak jste dopadl? Jaká jsou vaše zranění?

„Mám sedřenou půlku zad, naražený loket a kotník, ale nic vážného. Jeden Kanaďan dopadl mnohem hůř a ještě večer ho operovali. Rozbitá čelist, vybité zuby a prý i nějaká plastika. Já doufám, že jsem si už smůlu vybral a zbytek sezony půjde podle plánu.“

Před týdnem jste v Mooloolabě skončil 32. Jak jste se během závodu cítil a jak jste byl s umístěním spokojený?

„Nechci, aby to vypadalo, že se vymlouvám. Ale týden před Mooloolabou mi začal růst zub "blbosti“, takže jsem spal vždy tak tři hodiny, co mi vydržel prášek proti bolesti. Pak vstát, vzít si další, 15 minut to chladit a čekat, než zabere prášek, a pak i já. Finální příprava tak za moc nestála a výsledek také ne."

Jak vůbec probíhala vaše příprava?

„Příprava probíhala na severním ostrově Nového Zélandu v Rotorua. Díky termálním pramenům to tam smrdí jak záprtky, ale trénink se skupinou Ríši Vargy byl fajn.“

Jaké jste měl závodní plány a jak moc je teď budete muset změnit?

„Plány zatím neměním. Uvidíme, jestli vyjde Auckland. Pak mě čeká přesun do Evropy.“

Máte nějaký vrchol sezony, ke kterému budete směřovat přípravu?

„Vrcholem by mělo být finále Světové triatlonové série (WTS) v Kanadě.“

Prozraďte, zažil jste v novém roce něco adrenalinového, nebo zkrátka něco, čím byste se rád pochlubil?

„Super zážitek byl rafting, kdy jsme sjížděli údajně nejvyšší komerčně sjížděný vodopád. Na startu nám do smíchu moc nebylo, ale nikdo nechtěl být posera a nakonec jsme si to fakt užili.“