Mám psát sloupek o věcech převážně neradostných. Co optimistického může být na tom, že s každým dalším rokem je Hrádek na Velké Kunratické nějak vyšší a strmější a dosažené výsledky v porovnání s předchozími horší a horší? Nedá se nic dělat, běhající veteráne: tvá záliba přidává život tvým rokům, ale jisté biologické procesy zastavit nelze, maximálně je možné je zpomalit.
Odkaz na článek

Myslím, že nebudu hovořit jen sám za sebe, když řeknu: Bude-li mně to běhat aspoň z půlky tak dobře, jako některým masters-běžcům a běžkyním, až dosáhnu jejich věku, budu patřit mezi nejšťastnější lidi na světě A díky za to.

Ja by som vsetkym co sem chodime zazelal jedno … to co som videl u kamarata, ktory je pre mna neskutocny bezec aj vykonmi, ale najma duchom. Ze v zavere maratonu (mozno 38. km) ktory bezal pod 2:55, ked ma zbadal stat pri trati mu hral v ociach a na perach vdacny usmev!

A ked som potom isiel kusok vedla neho na bicykli a mal nejaku tu (amatersku)otazku, tak sa snazil komunikovat aj pri takomto tempe, nehladiac na to, ze to moze znehodnotit jeho cielovy cas.

To bol taky podla mna „veteransky“ nadhlad nielen na beh samotny, ale aj na zivot … a kiezby ho aj vdaka behu ziskalo co najviac ludi 

chci podepsat Ivova slova: uznání patří podle mého názoru všem, kdo u běhání v jakékoliv formě zůstali, i když jim to „přestalo běhat“

a připomenout je Ivu samému. Někdy mu přes rty vyjde poznámka, že ten či onen by už toho měl nechat. Že takovéto pouštění „chodců“ na trať půl hodiny před oficiálním startem by se nemělo dělat.

K tomu chci říci, že obdivuji všechny:

• hrdiny (v mých očích), kteří zrychlenou chůzí, někdy i s holí v ruce, přesto s plným svým nasazením zdolávají trať, kterou mi běžíme. Ty naše sranda závody stejně nejsou o vítězství. Udržujeme si tělo i ducha, jsme parta, známe se, pozdravíme, jdeme na pivo. Pro ty nejstarší z nás je to asi ještě důležitější než pro nás.
• hrdiny, kteří dokázali v jednu chvíli skončit. Museli projít velkým vnitřním bojem a smířením se s osudem. Pozoroval jsem to i na svém otci, celoživotním Sokolovi, který musel pro slabý zrak skončit s míčovými hrami. Byly jedním ze smyslu jeho života.

Držím palce Ivovi, který se rozhodl pro tu druhou variantu, aby se plně těšil ze své organizátorské práce a našel v ní takové uspokojení, aby dokázal plně ocenit i ty, co běhy už jen chodí.

Někdy mu přes rty vyjde poznámka, že ten či onen by už toho měl nechat.

>> Ratlik, 01. 10. 2011 13:47:54

Možná měl na mysli maratonce „čárkaře“, kteří už běhají hlavně proto, aby mohli říct, kolik těch maratonů již uběhli, a při tom je vidět, jak se už při běhu trápí. A i ten 6 hod. limit je pro ně příliš krátký …

starnutie biologicke == degeneracia a deterioracie buniek tkaniv a organov nie je povinne a nie je to zakon prirody, je to kompletne dobrovolna osobna volba, samozrejme takmer v 100% pripadoch volba z nevedomosti, volba akosi nanutena spolocnostou cez system vdelavania, kulturu a tlak rovesnikov. Nastastie stale viuac a viac sa informacie dostavaju na verejnost a stale viac sportovcov tuto nanutenu volbu ignoruje a vykony veteranskcyh kategorii sa posuvaju radikalne k lepsim, co je jedina objektivna forma merania stavu organizmu. Mam v mojom chodeckom klube vela vetaranov drziacich svetove rekordy v chodzi v kategoraich a je zaujimave ze niektory z nich ako preskakuju z kategorie po 5 rokov do starsich sa nespomaluju pripadne svoje veteranske osobaky este zlepsuju a pridavaju si nove zavodne vzdialenosti, napsoledy pred par tyzdnami zeny vetarnky dobre zatlacili do tabuliek na 50 km chodze (co zatial nie je IAAF disciplina na MS a OH)

rovnako v plavani vidime posun do vyssich vekovych rocnikov, kedysi sport pubertacky.

Bezecky to zatial nie je tak vyrazne snad z dosledku ze bezecke trenigove systemy su zatial dost nepsravne a pocas zavodncyh rokov sa organizmus znici trenigom, technikou, botami a nahanaim pretekov v sezone, bezci tiez maju divne predtstavy o strave, ako keby cukor telu prospieval a tak si privadzaju urychlene ocukrovane starnutie.

sem s minuskami, ako vravi kamarat na fore