Sedím a počítám na prstech jedné ruky: „Pět.“ Tolik nocí zbývá do mého prvního závodu. Bohužel nepatřím mezi ty, kteří mají při mírném stresu stažený žaludek. Naopak. Cpu do sebe už čtvrtý jogurt. Předtím jsem synáčkovi snědla dětskou čokoládu. Nevnímám kousky malin, které by jinak určitě příjemně polechtaly mé jindy vnímavé chuťové kanálky. Vnímám jen to číslo.
Odkaz na článek