Změňte nadpis článku – s touhle přípravou to Jarda zaběhne pod 2:40 hod. (pokud mu jeho nadšení a zdraví vydrží až do května).

Přesně tak…jestli už touhle dobou je 28km v tempu 3:52 v pohodě…tak by 2:53 bylo docela zklamání, ne?

>> Leszczynski, 30. 12. 2008 12:38:31

Musíte to brát v jinak. V létě 2008 jsem to chtěl běžet za 3:00, pak jsem cítil, že nohy se zlepšily a tak jsem to viděl na 2:53. Nicméně začal jsem zvedat dávky a dnes už vím, že ho chci běžet na 2:45. Kdo ví, ale co bude za pět měsíců. Nicméně, moc mě to netrápí. PIM a 2:53 je taková základní výška, na jistotu, jako ve skoku do výšky. A pak se uvidí – třeba Ostravský na podzim a nabo PIM 2010 mohu jít pod 2:40. Jak by ale řekl klasik „vše má pod nebem svůj čas“…

>> Martinek, 30. 12. 2008 14:01:03

Předčasné zvedání dávek může mít bohužel i opačný účinek. Bohdan Müller, když jsem s ním kdysi trénoval, pro to vymyslel terminus technicus
„ošidná jarní forma“. V březnu ti to běhá jako pánubohu, v dubnu přijdou nemoci a zranění, v květnu pauzíruješ, v červnu se sbíráš a trénuješ nanovo. Nikdo se neptá, jakou formu jsi měl v únoru, ale jak jsi zúročil natrénované.

>> Ivo Domanský, 30. 12. 2008 15:40:45

Jsem si toho plně vědom. Ale ve 40 člověk nemá co ztratit. Když to nevyjde, tak to vyjde jindy. Spíše „hřeším“ na to, že už mi o nic nejde a člověk si to užívá. A psychika je mocná čarodějka. O to je celý ten příběh napínavější. Ani já nevím, co z toho bude.

Ikdyz preji Jardovi splneni stanoveneho cile, tak souhlasim s Ivem. Mne muj trener kdysi rikal neco v podobnem smyslu: „Trenovat v zime umi kazdy blbec, ale zavodit v lete jen zavodnik“. Jako riziko bych videl zvlaste extremeni navyseni davek behem kratkeho obdobi.

>> milans, 30. 12. 2008 15:54:07

Obávám se, že jako běžec dělám více chyb. Tak například tři týdny před PIM budu asi hrát dvoudenní fotbalový turnaj. Vloni jsem byl z toho týden vyřízený. Nebo dnes – byli jsme u známých v Jeseníkách a při té příležitosti jsem měl 6 výborných piv a samozřejm den volna. Na druhé straně rád porušuji zaběhnutá schémata a riskuji. Rád mám intuitivní trénink, který je šitý jen mě na míru. A co se týče dávek – ty zvyšuji postupně od srpna 2007, pomaličku, polehoučku.

Od prvního rozhovoru uplynulo již několik týdnů. Jarda Martínek je s přípravou v plném proudu a netají se tím, že se z něho v tomto směru stal dravec. Do svých kilometrů se zakusuje s vervou a nadšením. Je to na něm znát už jen z toho, jak líčí každý svůj trénink.