Hmmm – zajímavé!

Jaká se předpokládá vstupní trénovanost? Ten první týden mi připadá velmi svižný na člověka, který doposud neběhal vůbec nebo se třikrát týdně proběhl půl hodinky na pásu, například…

Hrome! Měl bych se nad sebou zamyslet, protože za 2 měsíce mě čeká maraton a já zase nemám tréninkový plán… jako už devětkrát! ;) Ale asi jsem výjimka, která potvrzuje pravidlo.

>> OndraVojta, 3. 12. 2008 17:01:17

Někdo, kdo dosud neběhal, pravděpodobně nebude mít tempa od T1 do T3 nijak závratná. Protože trénink je dán časem, běžec s nižší kondicí (a tempem) začíná z nižší kilometráže. Kilometráž poroste pomalu nejen s časem, ale i tím, že se budou pozvolna posunovat prahy T1, T2, T3.

>> BuckTheBug, 3. 12. 2008 20:29:05

Rady jsou zaměřeny hlavně na ty, kdo s běháním začínají. Považuješ se po devíti absolvovaných maratonech za začátečníka? Pokud jsi se aspoň trochu systematicky nepřipravoval ani před tím prvním, pak jsi talent od boha. Nebo že by sis ty tréninky tehdy přece jen trochu plánoval?

>> OndraVojta, 3. 12. 2008 17:01:17

V podstatě jde vyjít z jakékoli trénovanosti, pokud je člověk dostatečně sebekritický a tempa T1 až T3 stanoví zodpovědně. Malý příklad k prvnímu týdnu: Kdo s běháním teprve začíná, se v T1 stěží dostane pod 6 minut na kilometr. Na jednu osmistovku se může vybičovat k nějakému výjimečnému výkonu kolem 3 minut, ale stěží tu samou rychlost udrží při čtyřech opakováních. Tempo na desítku se úplnému začátečníkovi bude odhadovat těžko, ale kdo nemá alespoň něco naběháno, stěží bude mít tempo T2 vyšší než 5 minut na kilometr.

>> OndraVojta, 3. 12. 2008 17:01:17

Pak bude týdenní objem v tempu T2 jen 17 km (pravděpodobněji méně) a to není zas tak hrozné. Daleko horší bude změna životního rytmu, ale to začne vadit až později.

>> mirekk, 3. 12. 2008 22:33:07

Pravda, úplný začátečník asi už nejsem. Spiš mi ale přijde, že by se mohl začátečník vyděsit, když vidí, co všechno musí…
Příprava na první maraton byla taková hurá zaležitost – po pár měsících a pár stech kilometrech jsem to zkusil. :) Přiznávám se, jistý systém také mám „dnes se mi nechce/dnes se mi chce“.

>> BuckTheBug, 4. 12. 2008 07:55:36

Já jsem si tenhle systém chce/nechce poslední dobou taky dost oblíbil:-) Ale když někdo začíná, obvykle je toho nadšení ze začátku moc a dodržování nějakého plánu může člověka vhodně brzdit, aby sám sebe nezničil příliš prudkým nárůstem objemů.

>> BuckTheBug, 4. 12. 2008 07:55:36

budu mluvit za sebe: stal jsem se maratoncem až poté, co jsem „musel“ plnit vše, co mi tehdy Miloš Škorpil napsal, že „musím“. Považuji tréninkové plány jako krásný bič na lidi bez silné a dostatečně vytrvalé vůle… jako jsem já :)
Tím neříkám, že bez tréninkového plánu se nedá urazit maraton.

>> BuckTheBug, 3. 12. 2008 20:29:05

Vlastně jsem také taková výjimka, protože jsem před prvním maratonem nevěděl nic o tréninku, natož o nějakém tréninkovém plánu. Tento stav se od té doby příliš nezměnil. I když jsem jich dosud zaběhl také devět, jsem asi pořád skoro začátečník, vzhledem k určité lenosti a neschopnosti koncentrace na soustavný tréninkový plán.

>> mirekk, 3. 12. 2008 22:27:38

Podle mě je otázka, jak moc s tím souvisí rychlost, potažmo naběhaná kilometráž během tréninku.
Řekněme, že moje rychlost „T2“ na kole je 25 km/hod. To ale přece neznamená, že se při hodinové jízdě na T2 budu namáhat míň než cyklista lepší výkonnosti jedoucí své hodinové T2 rychlostí 30 km/hod.?
Pokud to tak je, pak se běžec začátečník při desetiminutových intervalech T2 nenamáhá míň než běžec pokročilý běžící si svou T2 sice rychleji, ale pořád stejnou dobu.
Není pak pro začátečníka příliš namáhavé běhat tak náhle T2, T3? Dojde – za předpokladu, že běhával jen třeba třikrát týdně krátce – během krátké chvíle k velkému zvýšení četnosti běhání, objemu i intenzity (poslední jen pokud neběhával na maximum). Času do závodu za pět měsíců je vpřece dost…
Neber to jak kritiku, v tréninku se nevyznám, je mně známo jen pár základních principů a to si určitě některé z nich vykládám špatně. Naopak, líbí se mi, že bereš v potaz čas tréninku a ne kilometráž, jak bývá u běžců, jak jsem vysledovala, mnohdy zvykem.

>> mirekk, 3. 12. 2008 23:05:52

Hmmm – když si představím sebe, jak si třetí den běhání prásknu ostré čtyři půlky za sebou, tak asi další pokračování plánu odložím o týden, brže budu mít problém vstát z hajzlíku nebo přejít rychle přes přechod a o běhu si nebudu chtít nechat ani zdát . Hold kolo deformuje…

Dík za odpověď!

>> kámen úrazu, 4. 12. 2008 10:18:45

On je to tak trochu snaha řešit neřešitelné. Správně by se takový plán měl šít na tělo každému jednotlivci a to ještě až po nějaké době společného tréninku. Každý pokus o univerzální návod má své mouchy. Pro někoho to může být na hranici únosnosti, jiný, zdánlivě vycházející ze stejného základu, se bude nudit. Ale ty navržené počáteční objemy by pro většinu začátečníků měly být zvládnutelné.

>> OndraVojta, 4. 12. 2008 16:17:51

Jde o trénink pro maratónce, tedy lidi spíše s vytrvaleckými sklony. Začátečník se ty osmistovky teprve bude učit a hledat své tempo. Zaběhnout čtyři osmistovky tak, abych se odrovnal popsaným způsobem, na to už musím mít nějaké zkušenosti a trénink. Jde hlavně o to, aby člověk neběhal pořád všechno jedním univerzálním tempem.

>> BuckTheBug, 3. 12. 2008 20:29:05

já mám maratonů přes 20 (a tři v triatlonech) a nějaký přesný plán taky žádný…prostě to mám taky jestli se mi chce nebo ne. Problém je, že poslední dobou se mi moc nechce Tak uvidíme v Unhošti 

>> mirekk, 4. 12. 2008 21:41:41

Děkuju Ti za odpověď, Mirku. Mouchy u univerzálních návodů jsou jasné, chce to i zapojit hlavu a hlavně poslouchat tělo, nedržet se plánu za každou cenu.

>> kámen úrazu, 9. 12. 2008 09:50:06

Přesně tak. Spíš by to měla být brzda pro ty, kdo se do tréninku pustí s příliš velkým nadšením, než bič na ty „línější“.

Zdravím, já v zásadě nesouhlasím už s nadpisem. Comse týče maratonu, je touctihodná vzdálenost a nemá se podceňovat. Jako přiklad vezmu svou přípravu na první marato. Nejdříve je důležit, yb si člověk uědomil s jakým cílem se hodlá závodu zúčastnit, v prvním maratonu, je to u většiny cíl jej uběhnout a neumřít, v lepším případě bez nasledných poranění. má příprava na maraton trvala 2,5 měsíce, aniž bych to věděl. Za tytp 2,5 měíce jsem naběhal zhruba 500 Km čistě aerobním stylem,teprve 14 dní před maratonem jsem se rozhodl, že na něj vubec pujdu, treninkovy plan do té doby jsem neměl žádný chdil jsem jen pravidelně běhat jen podle pocitu jsem určoval vzdálenost běhu. Na začátku jsem měl 15 kg nadváhu, ta spadla za 2,5 měs. na na 72, před maratonem jsem nabraljeste 3 kg, abych vjeho pruběhu púřes 6 kg shodil, ale uběhl jsem ho, počet krizí, které nastalypo 30 km ani počítat nebu, jednalo se spíše psychické než fyzické. Nikomu nedoporučuji jít na maraton aniž by využil treninkový plán, ale jde to i bez něj, stačí si uvědomit své možnosti a nepřeceňovat se a dbát na správnou regeneraci, na kterou jsem doslova kašlal

Cesta ke splnění tak náročného cíle, jakým je zdolání maratonu, vede přes systematickou přípravu. V té se neobejdeme bez plánu. Aby plán fungoval, je nutné se jej snažit co nejdůsledněji dodržovat, ale především také vést evidenci, jak se nám plán dařilo plnit.