Ahoj, poraďte – běhám VELMI rekreačně, ale pravidelně, 1–2 týdně kolem cca 6–8km. Mám za sebou několik sranda závodů, včetně jednoho cross půlmara. K vánocům jsem si dala motivační dárek – startovné na PIM 1/2maratonu a před 2 týdny, když jsem se chystala začít konečně po dlouhé zimě víc trénovat na mě přišly zdravotní problémy a od té doby se to veze- jsem pořád nemocná. Podtrženo, sečteno, do půlmaratonu tři týdny a já nemám nic natrénováno a minimálně ještě do konce týdne nevyběhnu. Mám to běžet a protrpět? Já to dám, ale budou to muka… Nebo se na to mám, takříkajíc vyprdnout a šetřit zdraví, plíce, kolena apod. ? Je mi 31, takže tělo už je trochu zhuntované a bojím se, abych mu nezavařila… Co myslíte? Díky za nazory 

Zvládnout se to dá, ale budeš se trápit. Pokud Ti nezáleží na času, ale chceš to jen doběhnout, tak během prokládaným chůzí, když už nebudeš moct, to zvládneš.

Ja jsem na tom byla podobne loni a vzdala jsem to. Zabehla jsem si devet kilacku a skoncila jsem. Nebylo to nahle rozhodnuti, tak jsem si to naplanovala. Nechtela jsem se trapit a znicit se na nekolik dni, tak jsem si rekla, ze az prijde krize, proste se na to vykaslu. Devet kilacku jsem si uzila a byla jsem spokojena. Samozrejme, ze jsem si pak rikala, ze jsem to mozna mohla zkusit dobehnout… ale ted myslim, ze jsem udelala dobre. Mam na to same hezke vzpominky :)

Jasně že to dej, prima procházka, chvilku běh a je to doma, dostaneš placku, lidičky zatleskají a příště už to bude lepší, protože budeš " lapena ".....:)

Ale vždyť je ještě čas:-) Zkus si dát v klidu nějakou pomalejší patnáctku, když ji zvládneš, pak ta půlka nebude, pokud se nenecháš na startu vybláznit a půjdeš to zcela bez ambic, žádný větší problém. Škoda couvat a nechat se obrat o zážitek, i když jeho součástí asi nějaká ta bolest bude..

Tak, tak, když už máš registračku, je škoda házet flintu do žita. Nestresuj, doléč se a pomalu začni courat. Rozhodnutí kolik vlastně z toho uběhneš bych nechala až to bude aktuální. Vzdát to 2 týdny před se mi zdá předčasný. Myslím, že to souběžení s ostatními šnečky tě může leda povzbudit.

asi bych to byt tebou alespon zkusil. myslim, ze to neni ani tak o treninku jako o tom to nenapalit a v poklidu si to uzit. atmosfera je to dobra, je tam spousta lidi atd. ja napriklad ted taky moc nebeham – v lednu vysrany vazy v koleni z basketu (stop 3 tydny), pote 3 tydny ok, pak zanet okostice (dalsi 2 tydny stop), ted zacinam pomalu dohanet zanedbane (beham spis pro radost), a asi za 14 dni me ceka resekce zubu. ale na 1/2maraton asi pujdu. takze asi tak.

Určitě to zkus. Atmosféra stojí za to. Výhodou je, že při tom počtu lidí nezůstaneš někde na trati sama se svým trápením. Indiánským stylem střídání běhu a chůze to určitě zvládneš.

[quote=321919]Ur­čitě to zkus. Atmosféra stojí za to. Výhodou je, že při tom počtu lidí nezůstaneš někde na trati sama se svým trápením. Indiánským stylem střídání běhu a chůze to určitě zvládneš.[/quote] Přesně tak INDIANSKY BĚH je řešení. Ale musíš přecházet v chůzi od začátku a pravidelně. Raději častěji krátké mezichůze. Dejme tomu každou 5tou minutu přejít na 1min do chůze. Tímto způsobem zvládneš bez tréningu, bez bolesti a s úsměvem ve tváři i maraton. Osobně vyzkoušeno na 10min intervalech.

Díky moc všem za reakce a moudré rady . Momentálně si pyšně myslím, že indiánská chůze je jaksi pod moji úroveň, ale ono na ni nakonec třeba taky dojde. Každopádně díky za povzbuzení, nebudu teda házet flintu, respektive tenisky, do žita a každopádně vyběhnu… A třeba doběhnu nebo ne. Vyrážím na první rekonvalescenční proklus!

Pokud běháš pravidelně dvakrát týdně, i když menší objemy, a nemoc už je skoro za Tebou, tak do toho jdi. A možná to nakonec dáš i bez toho indiánského běhu:-). Někdy se po pauze běží líp, než bys čekala. Hlavně začni hodně pomalu a spíš než na čas bych hleděl na plynulost. Pokud přeženeš začátek, tak se s ohledem na naběhané kilometry budeš v druhé polovině asi hodně trápit, a to určitě není cílem. Nakonec já teď právě „uprostřed“ virózy:-(, tak se tam možná někde potkáme:-)).

Tak první průběh (rozuměj od slova „proběhnout“) dopadl dobře – sice tempo šnečí, ale pocity celkem pozitivní, až na občasné zalití studeným potem, takže asi půjdu do toho a zkusím to dát bez těch indiánů… Držím palce všem podobně postiženým chorobou! 

Jdi do toho, škoda nechat propadnout registraci. A jestli doběhneš nebo ne? S tím bych si hlavu teď nelámal, na to budeš mít asi spoustu času během závodu Mimochodem mě poslední 4 půl PIMy stačilo vždy zaběhnout týden před cca 13 km a šel jsem do toho. Výsledky sice naprd, ale vždy jsem si pražský půlmaraton užil. Ať už s bolestí (většinou) nebo bez.

Takže hodně štěstí a na začátku se nenech vybláznit! (80% „nováčků“ to ale stejně přežene, včetně mě Pravdlo nepřepálit to, nepřepálit to, nepřepálit to, fakt platí!!!