O běhu se píše docela hodně. Ale copak se děje s organismem při dálkových pochodech 50km či 100km při rychlosti chůze 5–6km/h?

Mohu doporučit knihu Brusík: Dálkové pochody aneb zdrávi došli. Olympia, Praha 1977, která bývá v knihovnách k nalezení.

Dálkový pochod představuje zátěž, na – podle výkonnosti – relativně/velmi nízké intenzitě, ale velkého objemu. Efekt a tréninkový smysl je právě v tom objemu, neboli celkovém množstvím energie, které musí organismus v průběhu zátěže uvolnit, a je tedy dobrým tréninkem metabolismu tuků a obecné vytrvalosti vůbec, pokud objem a četnost odpovídá trénovanosti. Kolik a jak rychle to je se asi budou názory hodně lišit.

Protože je navíc chůze šetrnější k nosnému aparátu, řada ultravytrvalců v tréninku často chodí, a to i proto, aby se dostali blíž k potřebným objemům a některé jejich tréninky mohly být svojí délkou z hlediska závodu, na který se připravují, specifičtější.