Na co myslíte při běhu ? Já na starosti, které se s přibývajícími km rozplynou. Co jsem měl udělat a neudělal. Dělám si takový úklid v hlavě. Když běhání nejde, tak se snažím z hlavy všechno vypustit a soustředit se jen na to že běžím. Jako sám sebe pozorovat. Pak mi běží snadněji. A naopak, když chytnu euforii tak si představuju, že nic nevážím a co odraz to krok 7 metrů.

Většinou na došlap. Na jaře jsem si zvrtnutím udělal výron na kotníku a od té doby mám „mindrák“, který mě neustále při běhu nutí myslet na bezpečný došlap. (Samozřejmě například při běhu lesem se často nechám unést euforií a zapomenu na kontrolu kroku, ale po čase mi vždycky nějaký dolík, nebo kořen připomene, že je potřeba sestoupit z oblaků zpátky na zem).

na jídlo, loni při půlmaratonu jsem se usilovně těšil na knedlo, zelo, vepřo, kterého se jinak nedotknu :)

Na ňákou jinou :) :)

U mě je to asi podobné. Prvních deset minut jsem zaměřen na „signály těla“ – pomalu (velmi pomalu) se rozbíhám a vnímám došlapy, uvědomuji si zda nezlobí kotníky, kolena nebo kyčle :) či zda nebolí záda nebo nějaký sval. Pokud ano, tak se rozhoduju jestli se to dá rozhýbat nebo se vracím domů (zatím to vždycky šlo rozhýbat, ze začátku koleno jen párkrát snížilo počet uběhnutých km). Pokud je vše OK, tak se běh pomalu automatizuje a mysl začíná přelétávat k problémům pracovním i osobním. Netvrdím, že na to chci myslet, pouze už mysl není zaneprázdněna během tak se pouští sama do oblastí, které ji podvědomí nabízí. Samozřejmě pokud přijde podnět z vnějšku (bolest v koleni anebo krásná běžkyně proti mně) tak se vracím zpátky do reality … a tak se to opakuje než dojdou pohonné glykogeny :)

Při běhu dost myslím na běh (a tělo) a dávám pozor na nerovnosti, podobně jako Standa. Ale toto prokládám vším možným ostatním, co automaticky přichází. Téměř jsem upustil od poslouchání MP3 a zaměřuji se na plné vnímání reality: krásná krajina, zvuky, měsíc, vůně a myšlenky.

Ondra: no jasně, nejlepší je při běhu levitovat, to si ani neucouráš nohy :) Abych pravdu řek, doufám, že pan Douillard promine, v NY jsem se totálně odreagoval hraním si s diváky, plácáním do rukou, hecováním těch tišších, že jsem si maraton uvědomil až tak na 30.kilometru :)

Lubosh: plná pravda, někdy mám při relaxačním běhu pocit, jako bych spal. Taky se mi honí hlavou jedna myšlenka za druhou. Nejhezčí to je ale v pozdním jaru, když to všechno kolem kvete, voní a vzduch je přijatelně teplý. To člověk nemyslí vůbec na nic :)

No jelikož je při „tom“ zvýšený průtok krve i mozkem ( nesmí to být ovšem v oblasti TF max, kdy nespočítám ani kolik je 8 + 13 ) , člověk je odpoután od běžné reality a je většinou sám je to příležitost k „meditaci“. A musím přiznat , že jsem občas „napaden“ myšlenkami a závěry , které by za normálu nevznikly. Možná , že za ty „úlety“ mohou i nějalé ty endorfiny.

Hm, zajímavé, já bez hudby neudělám ani ránu, asi proto jsem takový tragéd…

Já tedy hudbu nemusím, poslouchám přírodu a svoje myšlenky a někdy se mi podaří i nějakou zachytit :). Ne vážně je to pohoda, běžet a myslet na různý věci, na který není normálně čas a prostor, no když se běhají úseky, tak to není zase síla myslet na nic jinýho než na běh

[quote=Ondra]Na ňákou jinou :) :)[/quote] Ondro, zajímavé téma. Já bych za sebe dodal, že jsem běh použil spíš k tomu abych „na ňákou jinou“ zapomněl. Sice to moc nefunguje, ale člověk je pak po běhu tak nějak smířenější, dívá se víc dopředu a řeší věci s chladnější hlavou…

Hudbu jsem při běhu ještě nezkoušel, po pravdě nedokážu si představit že bych přišel o to, že les má jiný zvuk na jaře a v létě a jinak „hlučí“ na podzim nebo v zimě. A to bezpečnostní hledisko, kdy člověk vyřadí úplně jeden důležitý smysl a přeslechne co se mu valí za zády je snad ještě důležitější. Ale musím uznat, že kdybych si do hlavy pustil nějakou správnou a dobře vyladěnou „těžkou metlu“, tak bych možná trhal asfalt… Taky jsem zkoušel se při delších bězích soustředit se nějaký, třeba pracovní problém (já vím, že je to dost perverzní myslet v neděli ráno na práci, ale někdy to jinak nejde). Pokud byla trasa nenáročná na nějaké změny směru, povrchu a podobně tak jsem si minimálně některé věci začal v hlav rovnat. Ale to fakt musí být v rovnováze tělo, tempo běhu, trasa, počasí a pod., což se stane tak akorát v druhé úterý v dubnu a to kdoví jestli. Spíš mám dobrou zkušenost s tím, že pokud máte v hlavě nějaký problém před během tak něco co by se mohlo nazývat řešení přišlo třeba půl hodiny po doběhu, když už jsem byl vymydlený, s myslí ve „stabilizované poloze“. Pak najednou někde něco sepne a je to to tam. Nějaká vaše zkušenost?

Běhat se sluchátky po silnici je nebezpečné, v lese to může být docela škoda, ale jsou situace, kdy to až tak k zahození není – když člověk běhá v parku, kde ho nic nemůže překvapit, po chodníku, atd. Já jsem to vyzkoušel a bylo to zajímavý. Ale nyní běhám bez sluchátek…

Já běhám se sluchátky v parku Ladronka. Na silnici bych si je určitě nevzal, to ne. Na chalupě, když běhám v lese je taky nemám, to by byla škoda, to je pravda. I když běžím bez sluchátek, často se mi stává, že si pobrukuji melodii, která mi buď sama vyplave nebo kterou jsem ten den někde slyšel, pobrukuji si ji třeba 90 minut, rytmus si upravím podle rytmu běhu.

Já myslím na všechno možné… Většinou na nějakou melodii a narozdíl od ostatních mi nevadí broukat si v duchu tejden stejnou písničku (poslední dobou přemýšlím o běhání s mp3, ale ještě jsem to nezkusil), nebo si různě hraji s čísli (přemýšlím a počítám, jakým tempem asi běžím a tak), když potkám nějakou kočku, tak myslím na to, abych vypadal přitažlivě :), jinak taky kolikrát přijdu na řešení nějakého problému nebo tak, a hlavně si vyčistím hlavu… A v posledních dnech myslím na to, abych dopadal na střední část chodidla… :)

Já poslední dobou myslím také na došlap, jelikož jsem měl problémy s kotníkem, tak to pořád sleduji, i když nechci. Když jsem však v závodním období a jdu nějaký těžký trénink, tak si často představuji průběh závodu, především finiš, který si přitom v závěru zkouším. Zkoušel jsem i MP3 ale moc mě to nezaujalo. Poslouchám ji spíše když někam jdu pěšky. Při běhu ale vnímám běh.

Já občas s MP3 běhám, občas ne … podle nálady a vyhovuje mi obojí. Taky se mi občas stane, že si vduchu začnu zpívat nějakou písničku, většinou první dva verše pořád dokola … to je na sebevraždu, toho se totiž nejde zbavit.

[quote=Myšuta]Já občas s MP3 běhám, občas ne … podle nálady a vyhovuje mi obojí. Taky se mi občas stane, že si vduchu začnu zpívat nějakou písničku, většinou první dva verše pořád dokola … to je na sebevraždu, toho se totiž nejde zbavit.[/quote] Tak to dobře znám! Nemáš nějakou metodu, jak se toho zbavit? Posledně mi jedna písnička vydržela v hlavě 3 dny! To už je vážně hrozný:) Ondra

Ondra: Tomu jevu se říká perzeverace, ale jak se toho zbavit, to nevím.

Já bych to nazval spíš perverzí. :D Zvlášť, když pouštím svému 15.měsíčnímu synovi dětské písničky, a pak mi jedna z nich jede v hlavě minimálně 2 dny.

Běhejte pak třeba s „Prší, prší jen se leje“ Zdá se vám to jako výsměch, ať prší nebo je vedro. ;)

Já zas nemám problém s písničkama – spíš si nemůžu vzpomenout, na co myslím, když běhám. Na všechno a na nic, jak se říká … Někdy si všímám všeho a někdy ani nevím, že jsem někoho potkala Zkusili jste to ale někdo s autosugescí – usilovně si něco představovat,co by běh usnadnilo ? Párkrát jsem to zkusila, když byla nálada se na něco soustředit a docela při tom čas i kiláky hezky ubíhají. (například v lese taková představa, že jsem hladovej vlk a stopuju kořist – to nemá chybu 

to Jitka W.: Tebe bych teda nechtěl potkat běžící v lese. :D

Jinak, když mi v hlavě neběží zrovna nějaká neodbytná písnička, přiběhnu domu třeba s řešením problému, který se mi do té doby zdál prakticky neřešitelný.

to Oslík: Taky občas různě přepočítávám tempa. A když potkám kohokoliv, hlavně se snažím, abych nevypadal jako naprostý debil (což se může ke konci nějaké vyčerpávajícího běhu klidně stát). :)

[quote=koyama]A když potkám kohokoliv, hlavně se snažím, abych nevypadal jako naprostý debil (což se může ke konci nějaké vyčerpávajícího běhu klidně stát). :)[/quote] Jojo, to znám taky moc dobře. Když někoho míjím, jen tak si zlehka dýchám, hážu úsměvy na všechny strany. Ale jen co ho mám za sebou, kolabuju…:-)

to Jitka W.: hladový vlk stopující kořist to někdy musím zkusit, zatím jenom občas vyhrávám mistrovství světa v maratonu, jen když taky běží Paola Radcliffová, tak ji pustím před sebe (od Aténských olympijských her ji hrozně přeju :))

[quote=pecjan][qu­ote=koyama]A když potkám kohokoliv, hlavně se snažím, abych nevypadal jako naprostý debil (což se může ke konci nějaké vyčerpávajícího běhu klidně stát). :)[/quote] Jojo, to znám taky moc dobře. Když někoho míjím, jen tak si zlehka dýchám, hážu úsměvy na všechny strany. Ale jen co ho mám za sebou, kolabuju…:-)[/quote] Taky se mi stal už několikrát pravej opak – to si tak běžím jako hladovej vlk po Brdským hřebeni, hezky v klidu, a v tom na silnici proti mně auto a schválně najíždí přímo na běžce. Prostě pro mladý kluky asi hrozná sranda. Nevím, jestli jste to někdo zažil, ale já pak úsměv nerozdávám, to se dívám zle, vystrčím drze bradu a neuhnu ani o kousek … A to je bomba – myslet při běhu, jak někomu zaslouženě dám pěstí mezi oči taky hodně pomáhá 

2 Jitka W. Neuhybat autu, co jede proti tobě? To jsi docela odvážná… Mě se nedávno stalo, že jsem jel na silničce a proti mě auto s podvalníkem… A ten blbec za ním se rozhodl, že ho předjede, ve chvíli, kdy byl asi v polovině mu ale došlo, že to nestihne a zařadil se rychle zpátky. Ale to už bylo fakt jen tak tak – nebylo to sice při běhu, ale v tu chvíli sem myslel na to, jestli mám zkusit tou škarpou projet nebo to tam položit… :( I když upřímně – v tu chvíli hlavně nechápeš a jsi docela v šoku.

[quote=Oslík]2 Jitka W. Neuhybat autu, co jede proti tobě? To jsi docela odvážná… Mě se nedávno stalo, že jsem jel na silničce a proti mě auto s podvalníkem… A ten blbec za ním se rozhodl, že ho předjede, ve chvíli, kdy byl asi v polovině mu ale došlo, že to nestihne a zařadil se rychle zpátky. Ale to už bylo fakt jen tak tak – nebylo to sice při běhu, ale v tu chvíli sem myslel na to, jestli mám zkusit tou škarpou projet nebo to tam položit… :( I když upřímně – v tu chvíli hlavně nechápeš a jsi docela v šoku.[/quote] To je samozřejmě něco jinýho, i v hlavě pak něco jinýho – já po silnici pro auta trénink neběhám, jen tam, kde jsou zákazy vjezdu. Na mě na přehledným úseku a široký silnici najížděli ti parchanti schválně, ale byli prostě měkčí a „odvaha“ asi není pro mě to správné slovo Nicméně příspěvek do diskuse je – když už nemůžete, myslete na něco, co vás silně rozčílilo … ! To byste nevěřili, jak ještě můžete 

Já nevím. Mě když něco rozčílí (neohleduplní pejskaři, rodinky roztažené přes celou šíři cyklostezky, troubící auta apod.), tak mi strašně stoupne tepovka a z relativně pohodového běhu se stává skoro boj o život.

[quote=koyama]Já nevím. Mě když něco rozčílí (neohleduplní pejskaři, rodinky roztažené přes celou šíři cyklostezky, troubící auta apod.), tak mi strašně stoupne tepovka a z relativně pohodového běhu se stává skoro boj o život.[/quote] me stoupne spis rychlost behu a misto toho abych si beh uzil ho obcas koncim ztahanej a jeste napul nastvanej ze sem se ztahal :). i kdyz to se mi moc casto nestava. vetsinou chvilu nadavam, jaky sou lidi debilove a pak si zase cupitam to svoje tempicko…