Předškolní děti spolu s prvňáčky startovaly většinou v doprovodu svých starších sourozenců nebo rodičů, za kterými v cíli jejich ratolesti v nemálo případech doslova vlály. “To bylo hrozný. Máma mě z toho kopce úplně táhla za sebou. Vůbec jsem jí nestačila” svěřilo se jedno předškolní mrně. V cíli se ale všichni jednohlasně shodli na tom, že to bylo dobrý, a utíkali k ohýnku opéct buřty, které jim trenéři a organizátoři závodu zajistili.

Pro sportovní oddíl to byla první akce, kde děti využily i vědomosti nabyté ve škole. “Proto, abychom vytvořili šanci zvítězit i dětem, které nejsou třeba nejlepšími běžci, rozhodl jsem se, že přespolní běh doplníme o úkoly a otázky z přírodovědy, matematiky, ale třeba i sportu,” uvádí Tomáš Slavata.

Jeho trochu jiný pohled na svět vysvětluje i to, proč se Atletika Řepy zakládala. “Hlavní myšlenkou bylo integrovat děti ze sociálně slabých rodiny do prostředí sportovních kroužků, které mohou zvýšit rodinné výdaje a nedá se tím pádem říci, že jsou pro všechny stejně dostupné. Proto některé děti neplatí oddílu žádný poplatek a tréninky jsou pro ně zdarma.”

I přes mlhavé podzimní počasí, které nikterak nezahřálo příchozí rodiny a sportovní nadšence, akce jistě příjemně zahřála svou vřelou atmosférou a krásně uzavřela sportovní sezónu řepského oddílu.