>> MartiNo, 17. 04. 2012 17:37:48

Není náhodou, že jsem právě toto vlákno po letech našel a oživil, jinak citace je vlastní.

Víš, více lidí mi závidí, kolik mám času na běh a podobně, nicméně někdy bych byl raději zcela „normální“ člověk s běžnými starostmi i radostmi, což se mi ale nedaří, neboť „normální/průměrný“ nejsem a nikdy nebudu. Nékteré životní zkušenosti bych si raději odpustil, v některých životních problémech bych raději nebyl, ale snažím se jít dál, k čemuž mi pomáhá jak víra v Boha, tak běhání. Můj život není ani jednoduśší ani složitějśí než životy jiných lidí, jen je prostě trochu „jiný“. Já bych nedokázal žít tak jak jiní a ti by zase nedokázali žít jak já. Každý máme konkrétní úkoly a k tomu konkrétní schopnosti i slabosti a je na nás, jak se s tím vypořádáme. Často se objevuje melancholie a pocit zbytečnosti a bezradnosti, protože i když se snažím, tak nevidím výsledky své práce, činnosti, pomoci, ale možná jsem jen netrpělivý a nedostatečně pokorný a vděčný i za zdánlivé maličkosti.

Mimochodem, zrovna běhání je jedná z mála věcí, kde výsledky svého úsilí vidím a to nejen na svém zlepšování, ale třeba i na tom, že mě v Pardubicích oslovil jeden pro mě úplně neznámý člověk, který mi děkoval, že díky mě uběhl maraton, neboť četl mé stránky a nechal se inspirovat mými radami. Takových lidí je přitom více, snad právě díky mé upřímnosti a otevřenosti, s jakou píšu. I toto může působit tak, že běhání věnuji v životě více úsilí, než si zaslouží, ale já právě toto potřebuji, neboť věřím, že když už nedokážu pomáhat tam, kde bych chtěl, tak to třeba dokážu aspoň v této oblasti, která může být i pro jiné významná. Až zase někdy budu mít pocity beznaděje a zbytečnosti, tak si vzpomenu na kamarády z běžeckého fora a na to, že život se neskládá z jediného velkého úkolu a vítězství, ale ze stovek každodenních drobností, které aspoň někdy mohou k něčemu být. Asi mi teď nebudete rozumět, ale přestože se mě na první pohled v životě daří, tak někdy ty pocity zklamání, beznaděje a zbytečnosti jsou dost silné a mohu být rád, že jsem je zatím vždy překonal. Stále více přitom myslím na to, že i v tom „blbém“ běhání může být naplnění a že i ním mohu nepřímo pomáhat i tam, kde jiná pomoc není zatím možná.

Omlouvám se, že toto je asi trochu zmatené, ale nedokážu to napsat lépe. Děkuji všem, kteří tento „blábol“ přečetli a děkuji všem, kteří mě i navzdory němu budou nadále podporovat a fandit. Kéž i já toto dokážu vám všem nějakým způsobem vracet!

>> kanovsky, 17. 04. 2012 18:12:43 Krásně napsaný také trpívám podobnými stavy nedokážu to tak vyjádřit jako ty.Bible a běh mě pomáhají,tyto stavy překonávat.

>> kanovsky, 17. 04. 2012 18:12:43

Koukám, Petře, že si nás vrátil v čase o 7 let zpátky . A rozesmála mne hned úvodní věta Mirka T., jak jde manželka na noční. Co já aspoň vím, tak chodila nejenom na noční, ale dala se i na běh. A později společně s Mirkem T. si ruku v ruce proběhli cílem PIM maratonu. Jo, to byla doba. Vždyť já všechny autory výše uvedených příspěvků v tomto vlákně znal osobně! Jinak já depresemi netrpím. A když na mě něco leze, tak si přidám kilometry .

>> kanovsky, 17. 04. 2012 18:12:43 bez obav, rozumíme ti velmi dobře 

staré dobré heslo: „modli se a pracuj“ na deprese zabírá vždy. Pod „pracuj“ si můžeme dosadit třeba běhání 

>> kanovsky, 17. 04. 2012 18:12:43

Není to zmatené, napsals to velmi dobře, srozumitelně. Jestli ti něco závidím (čas na běhání to určitě není, tak nějak tuším, že to není „zadarmo“, protože vždycky je něco za něco), tak víru, pokud jak píšeš ti poskytuje oporu. Nemám ji a necítím se jí mocna.

Tvoje motto je velmi silné. Deprese znám, a popravdě pokud člověk ztratí vůli (k dalšímu kroku), tak… no je to špatné až nejhorší. Pokračovat navzdory ochromující nejistotě je někdy opravdu těžké (ale nutné).

Myslím, že deprese nemám, spíše mám pocit lítosti(melan­cholické stavy) nad tím, že se blízcí lidé kolem mě často dost zbytečně každodenně trápí a já jim nedokážu pomoci, nebo že v kauze, které se věnuji mnoho let, spravedlnost asi nikdy nezvítězí, případně z toho, že mi vnější podmínky i mé chyby brání dělat v životě to, kde bych vnímal větší naplnění. S vírou je to též složité, často mi pomáhá, ale zároveň mi přináší i obtížné situace, ve kterých jsem vícekrát selhal, protože jsem až příliš vázán na různé osoby a činnosti a až příliš podléhám sebeklamu, že sám mohu „změnit svět“, ale na druhé straně cítím, že bych to či ono měl navzdory tomu dělat jinak.

Pokud se jedná o běhání, tak i tam se potýkám s pochybnostmi, problémy a občas i nepochopením, nicméně velmi výrazně obohatilo můj život, za což jsem vděčný.

Petře, hlavu vzhůru. Zažívám podobné stavy. Já tomu říkám, že „mám zádumčivou“. Prostě bilancování, plánování a absence perspektivy. Ale to je asi normální, každý se tam občas dostane. Boha nemám, ani nehledám. Pro mě je smysl života celkový přístup, ke kterému už běhání neodmyslitelně patří. Jak jsem kdysi napsal na blogu, „každý den se počítá“. A hodně důležitý je, jaký lidi máme kolem sebe. Na to jsem měl, naštěstí, štěstí. :) Ať se ti daří.

Petr vdaka napisane velmi zrozumitelne a hlavne velmi uprimne. Velmi dobre si pamatam na vsoje stavy z minulosti od detstva cez pubertu a dospelost, depresie beznadejnost zbytocnost, melancholie..

Nakoniec podobne ako Petr aj ked v detailoch inych sposobom cesta z toho von bola najdenie toho duchovneho, spiritualny rozvoj, pochopenie Boha a spojenie s Bohom, Vesmirom a vsetkym tym co je v sfere nadmaterialnej. A tiez behanie aj ked inym mechanizmom, Nemoznost systenmatickeho kvalitneho a bezbolestneho behania ma nutila neustale hladat riesenia zdravia az som nakoniec nasiel riesenia cez stravovacie systemy a postupne odstarnil fyzicke zdravotne problemy. Zmena stravy postupne vyriesila aj psychicke a emocionalne stavy a ako s strava zdokonaluje cisti sa vyrazne aj psychika. Toto spojenia stravy s roznymi psychologickymi a psychytriackymi diagnoza je dost dobre zname ale lekarskou vedou skor zatajovane. Pioznam vela ludi co si zmenou stravy vyrazne pomohli alebo uplne odstranil rozne psychicke stavy, ale nechcem to tu rozvijat kedze tato suvislost vacsinou vyvola velmi burlive reakcie u citatelov a na druhej strane je oficialne zakazane naznacit ze rozne „nielecitelne“ diagnozy s daju stravou lahko riesit.

Chcem poukzat na nieco co suvisi s behom – je to individualna cinnost a preto tak popularna stale viac a viac, Ako to Petr pekne vystihol, casto s nam nedari nieco dosiahnut tam kde to zaviosi aj inych ludi ci uz len od jedneho dalsieho alebo celeho kolektivu alebo spolocenskeho systemu, napriklad ta kauza ktoru Petr spomina v suvislosti so spravodlivostou, ale nmapriklad taky kolektivny sport – mozem sa aj roztrhgat a braty vesetoko max zospovedne ak spoluhraci trener cely tim a potom rozhodcovia na to kaslu alebo robia podvody. Beh je sloboda. zalezi to len odo mna a nik mi to nemoze pokazit, Dosiahnem co chcem a ak hrozia nejake velke podvody, pojdem na iny zavod alebo pojdem na zaod do inej krajiny atd ale vykon mi nik nemoze zobrat vzdy si ako jednotlivec najdem taku cestu aby som to dosiahol.. napriklad az do takeho extremu ako Petr ze ani pocasie ho neobmedzi a spravy si test na drahe vtedy ked sa sam citi a ked pocasie sadne. Beh je sloboda jednotlivca, na rozdiel naprickla od chodze ked potrebujem oficialne poreteky a ked politika rozhodovania moze pokazit jedincovi dosiahnut co chce.

>> kanovsky, 17. 04. 2012 21:45:07

Ahoj, lítost nebo soucit s druhými lidmi je velmi správný životní postoj. Každý člověk chce být šťastný, ale spousta lidí se pachtí za materiálními statky. Běhám pro radost a snažím se žít tak, abych neubližoval lidem ve svém okolí…

>> rudo, 18. 04. 2012 00:39:46 ako Petr ze ani pocasie ho neobmedzi a spravy si test na drahe vtedy ked sa sam citi a ked pocasie sadne.

Přesně tak, viz dnešní rekordní pokus na 5 km

Jinak děkuji všem za podporu i sdílení svých zkušeností i podnětů.

Výborně Peťo, já se ještě nevzpamatoval z té nedělní desítky a ty jsi si jen tak mimochodem odběhl na oběd a při tom jsi si dal rekord na 5km po rekordu ze soboty z 1/2 maratonu.8-O Formu máš … přeju ti, aby forma ještě gradovala až na PIM.

depresie prestavaju byt podstatne akonahle si uvedomime, ze su aj dolezitejsie veci. moja osobnost je nepodstatna pre aktivity ktore sa rozhodnem robit a preto ju nepotrebujem… kedze stavy a nalady su domenou osobnosti, tymto je to vyriesene za nas hovoria nase ciny – to sme a nie to co si myslime ze sme.

myslim to uprimne, napriek tomu – minusky sem

>> cop2, 18. 04. 2012 18:35:36

Pokud se jedná o regeneraci, tak mi velmi pomáhá, že hned po závodu vyklusávám, že se hodně zavodňuji a že další dny po závodech se nikam nehoním a běhám velmi pohodovým tempem. Také se snažím naslouchat svému tělu a snažím se vycítit vhodný okamžik pro superkompenzační období, ve kterém po kvalitním dlouhém závodu jsem schopen zaběhnout kvalitně i krátký běh. Kdybych čekal do zítřka ráno, tak už by mi to nemuselo vyjít, i když je to mnohdy jen o psychice a nikoliv o fyziologickém sta­vu.

>> PeterFabok, 18. 04. 2012 19:29:51

Rozum může být při melancholických či depresivních stavech důležitou pojistkou, nicméně někdy jsou emoce silnější a někdy dokonce je potřebné (dle mých zkušeností), aby jim člověk nechal prostor, protože potlačování může způsobit problémy v budoucnu.

Ahoj Petře,

beru antibiotika a pročítám fórum (o depkách). Jsem rád, že se o takových věcech píše, že o nich píšeš. V zimě jsem přišel na to, že některé věci lze vyjádřit poezií a že je mi z toho dobře.

Stejně tak, jako si beru na běh občas foťáček.

S odstupem si připomínám to pěkné (snad si to uvědomuji víc než při samém běhu). Jedním z projevů/příčin depky je totiž zapomínání na pěkné věci.

V běhání se „neposunuju“, ale spíše se ono posunuje do mě (doufám). Nezáleží na tom kolik a jak rychle, ale která místa mě samotného to otevře, oživí.

Už se moc těším do kecek.

Měj se moc pěkně.

>> pam65, 18. 04. 2012 20:30:46

Pěkné, přeji Ti brzké uzdravení a v červenci se těším na dalším ročníku Charismatického běhu. 

>> kanovsky, 18. 04. 2012 20:22:27 vdaka, skusenosti nemam, co samozrejme nic neznamena len som chcel poukazat na to, ze nie sme odkazani na to, aby nas zivot riadili emocie.

vsetko dobre

>> pam65, 18. 04. 2012 20:30:46

také beru antibiotika (letos už třetí), deprese z toho nemám (i když teď by mi běh kvůli blbé situaci v práci asi hodně psychicky pomohl), ale výkonnostní ambice také odkládám a těším se na samotné vyběhnutí, na pohyb a vítr ve vlasech, těším se, že v lese sundám boty a kamínky mi namasírují chodidla, těším se na srnce, ježky, zajíce, datly a všechny ostatní lesní bratry

a zlepšování … třeba příští rok

všem přeju, ať se stále cítí jeko při/po doběhu!

>> pam65, 18. 04. 2012 20:30:46

foťáček dělá hezký fotečky

>> pam65, 18. 04. 2012 20:30:46 ta poezie je pěkná, také rád hledám paralely tohoto typu

Kdysi jsem si poznamenal jeden moc pěkný úryvek:

Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí a klopýtají, ale to kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení. (Iz 40,30–31)

>> kanovsky, 17. 04. 2012 18:12:43

Díky za příspěvek. Před skoro čtyřmi lety jsem řešila, jestli se zblázním, začnu pít či něco horšího. Chodila jsem v noci se psem na dlouhé procházky, abych něco dělala,když nešlo spát. Při těch procházkách jsem si občas popoběhla. Rok na to uběhla maraton. Od té doby v noci spím jak pařez a něco jako deprese mám jen občas z kvality svých běžeckých výkonů .

>> kanovsky, 18. 04. 2012 15:45:01

fantazia gratulujem, tak nejak si to predstavujem : z maratonskeho treninku sa zlepsovat na 5–10–21

>> HaGa, 18. 04. 2012 21:50:41

Super, děkuji! Pokud se jedná o běžecké výkony, tak myslím, že běháš slušně a nemáš se z čeho deprimovat. 

Horší to bývá u mě a to i přesto, že mívám několik desítek osobních rekordů a maxim za rok (na vzdálenostech 800 m, 1500 m, 3 km, 5 km, 10 km, 15 km, 21,1 km, 25 km, 30 km a 42,2 km mám loni 43× překonán rekord, letos už 11×), neboť mi okolí dává dost jasně najevo, že mám „na víc“, i když na druhé straně i toto mě výkonnostně posouvá, neboť se mnohdy snažím „dokázat“ sobě i druhým, že to zvládnu. Zůstává tu ale strach z toho, co bude, až se zlepšovat přestanu, byť stále jasněji sleduji prostor ultraběhů, do kterého se později uchýlím (tam se mohu zlepšovat například i prodlužováním vzdáleností, i když časy na maratonu se zlepšovat nebudou). Jinak mě ale motivují výkony Dana nebo Ivany, neboť jejich věk ještě nemám, i když pochybuji, že někdy dosáhnu zlomek toho, co oni.

P.S. Víš, na co se těším? Až jednou zaběhnu závod nebo test tak kvalitně, aby mi po něm nikdo nemohl napsat, že mám „na víc“. Zatím se mi to ještě nepovedlo, ale doufám, že se mi to jednou podaří, třeba až vyhraji olympiádu? 

>> kanovsky, 18. 04. 2012 22:24:40

P.S. Víš, na co se těším? Až jednou zaběhnu závod nebo test, bezpostředně po kterém mi ani jeden kamarád nenapíše, že mám „na víc“. Zatím se mi to ještě nepovedlo, ale doufám, že se mi to jednou podaří. 

hm, tak by som sa mal polepsit

Ked napriklad Rudsiha zabehol svetak na 800m, hned sa spekulovalo ze by mal zabehnut 1:40, ked dal Haile pod 2:04 hned sa spekulovalo kedy da po 2:03, ked Jarmila Kratochvilova zabehla jej svetak na 800m, hned jej povedali ze ma naviac a po sezone zorganizovali extra zavod len za ucelom dalsieho zlepsenia (nepodarilo sa)… asi bude Petr lepsie si jednoducho povedat ze je to zakladny princip nielen behania ale sportu vseobecne a ludskej cinnosti snad vo vsetkom ze hned po dosiahnuti akeholkolvek vynikajuceho vykonu sa okamzite zacne mysliet – este lepsie.

>> rudo, 18. 04. 2012 23:11:34

Dnes jsi nebyl sám, neboj.

Musím najít vhodný poměr mezi touhou po neustálém zlepšování a uměním si vychutnat aktuální úspěch, a to nejen při běhání, ale i v životě. Viděl bych to tak, že až zaběhnu maraton pod 3h, tak aspoň jeden den bych se chtěl radovat z výsledku cesty, kterou jsem za těch několik let ušel/uběhl, bez toho, aniž bych řešil budoucnost.

Prosím, neber to jako nedostatek pokory či nezdravou pýchu, protože i tyto vlastnosti do určité míry do života patří, pokud se nemám zbláznit.

>> kanovsky, 18. 04. 2012 23:29:35

myslim ze sme na tom vsetci rovnako, pozeranie do buducnosti a zabudame sa tesit z pritomnosti a vychutnat si ju. Clovek sa alebo trapi minulostou alebo mysli na buducnost a tak vlastne nikdy nezije skutocne, lebo je vzdy casovo nepritomny.

Dobra knihu na tu temu je napriklad THE POWER OF NOW (Echart Tolle) ale mnoho knih a praktik sa tomu prave venuje,

urcite by k tomu Peter Fabok vedel vela napisat

anglictina ma na toaku prupovidku :

Past is gone – minulost odisla future never happened – buducnost sa nikdy nestala

but NOW is the real life, that is why is called the PRESENT

ale teraz je skutocny zivot a preto sa to vola …

PRESENT v angline ma dvoj zmysel – sucasnost ale aj dar darcek

zit v sucastnosti a nestarat sa o buducnost a netrapit sa minulost je v podstate DAR .

*>> kanovsky, 18. 04. 2012 23:29:35 *

Okolnosti mi bohužel nepřály, abych se po dosažení cíle 3h pořádně radoval, byť jediný den. Na konci srpna a v září jsem měl jedinečné období, kdy jsem běhal téměř v euforii a kdy jsem si velmi věřil, takže jsem v Ostravě běžel velmi dobře, přestože jsem se potýkal s nemálo problémy, avšak bohužel jsem pak řešil jak pád po závodu, tak hlavně pochybnosti o délce trati, což mě velmi štve. Dodnes nevím, kolik ta trať vlastně měřila, přestože pořadatelé napsali, že bylo vše v pořádku. 

Teď se obávám, že už tak dobré období, jaké jsem měl, nikdy mít nebudu, a budu dost těžko hledat motivaci, abych byl stejně vytrvalý a cílevědomý, jako tehdy. Do špičky nikdy patřit nebudu a mezi hobíky je dost jedno, mám-li maraton za 2:53 či 2:59. Snad bych někdy mohl zkusit ultra, ale z něho mám strach – pořád mám dojem, že toho mám málo naběhaného, a že by účast byla spojena s nemalými riziky a podobně.

Dost možná se rozhodnu jen pro běhání „pro radost“, pokud tedy vůbec uspokojivě zvládnu různé problémy, které v životě mám. Běhání je paradoxně jedna z mála oblastí, kde jsem relativně´uspěšný (tedy v porovnání s běžnými hobíky, nikoliv pak se soutěžními běžci), jinde se sice snažím, ale výsledky jsou dost špatné (bohužel na to ale mnohdy mám mnohem menší vliv, než v běhu).

Každopádně děkuji všem za podporu a přeji krásné svátky!

>> kanovsky, 22. 12. 2012 21:49:24

Já ti nevím chlape proč o sobě neustále pochybuješ.Nakoukl jsem na tvoje stránky a nevidím jediný důvod proč tomu tak je.Neohlížej se zpátky,dopředu se zbytečně nedívej prostě žij teď.Přece neběháš kvůli piedestalu.Ušel jsi kus cesty a nemáš se zač stydět vítěz může být jen jeden ale vítězit nad sebou samým může každý z nás.Co se týče ultra tak do toho klidně jdi s tvojí cílevědomostí a kilometráží se nemáš čeho bát tam je stejnak nejdůležitější hlava.Já jsem si už něco delšího zkusil s takovou kilometráží že ty by jsi snad nešel ani na 10km a stačilo mi že jsem přežil.Vím že když to později vylepším tak ten první pocit kdy jsem ryl hubou po zemi bude stejně nejsilnější.Tak hezké svátky a hlavu vzhůru.