Ve svých čtyřiceti letech jsem zcela jistě na konci sportovní kariéry, o níž bych možná mohl říct, že byla vrcholová. Dále mě již čeká pouze pobíhání pro radost a dobrý pocit. Svým způsobem to je parádní a úžasné a dává mi to možnost se bez emocí ohlédnout za sebe, co jsem dělal špatně a co se povedlo.
Odkaz na článek

Ahoj Pavle, děkuji za článek, myslím, že mnozí z nás se v něm mohou najít, jen možná je lepší pro mnohé o tom v nás raději pomlčet… tak možná proto, tu nevidím dosud žádný komentář??? Kdo ví? Možná je to úplně jinak…
V každém případě pro mne je hodně dobré přečíst si mou osobní zprávu mezi tvými řádky – děkuji a přeju hodně pohody, ta se vždycky hodí ne jen při maratonu 

Ahoj Pavle,mě se zatajil dech a strachy rozbušilo srdce, když jsem začala číst – „Ve svých čtyřiceti letech jsem zcela jistě na konci sportovní kariéry“.Ve svých padesáti letech jsem jsem svou běžeckou kariéru začala a těším se,že ještě nějakou minutku z osobních rekordů ukrojím,pokořím vzpurnost i stárnutí tělesné schránky a užiji si každého doběhnutí do cíle stejně jako si užívám euforie při běhání(někdy i lítání ) po lesích.Věřím,že zůstaneš shovívavý k mladým vítězům a šťastný ve svém běhu. Ilona