Perfektné!Ja sa tiež zmobilizujem,keď vidím,že sa blížim k živému objektu z posledných snažím sa tváriť pohodovo ašťastne,hoci ledva prepletám nohami a veru po 15 km ma už bolia aj kosti,ale keďže dávno nechápu prečo a NAČO behám,nemôžem im ukázať ešte aj zdrchaný výraz v tvári,hoci to bolí,lebo potom ma už fakt označia za sebadeštruktív­nu…zas takí pastieri ak nemajú psa,pôsobia v ´dalekom nič ako pekné osvieženie,ja som prekvapená,oni ešte viac,čo tam kto pre pána robí.správajú sa však srdečnejšie,ako bežná „inteligencia“­.A vraj jednoduchí ľudia!majú hlbšiu dušu a väčší empatizmus ako viacerí z nás.

>> Eviku, 28. 9. 2009 10:31:06

Jé pastýři-škoda, že je nepotkávám. Většinou se potkávám s „vtipnými“ vtípky unuděných teenegrů na lavičkách (mezi hulením a popíjením), hlavně jejich prdelatých přítelkyň…zkrátka zrovna neběžím „nadzvukovou“ rychlostí, tak jim to asi přijde divný…Škoda, že doběhnout do těch méně „obydlených“ míst trochu trvá, ne vždy mám sílu a čas, ale zase bude déšť, zima, mráz, já se na to i celkem těším…a „mládež“ bude zalezlá.

Já zas takhle potkala dámu v letech /odhadem min. 65, spíš víc/ a na svoje roky běžela neskutečně. Sepraný bílý trenky a tílko ala Sokol…Taky to bylo v místech,kde to měla do obou směrů celkem daleko.Byla jsem zrovna v autě a vyloženě jsem jí záviděla a nahlas jsem si neskromně popřála „ať mi to jednou v takovým věku taky tak pěkně běhá “.

>> megatraged, 29. 9. 2009 07:04:29

Když absolvuju svoje „kolečko“, tak v Hostavicích (část Prahy 14) většinou sedí na zahrádce „babička“ a vždycky na mně volá „sportu zdar“ Je to moc milé a já se trochu víc snažím (je tam kopeček).

Příhoda, trvající jen pár sekund. Vlastně se může stát denně každému z nás. Ale mně se pevně vryla do paměti. Na dnešek jsem měl naplánován nejdelší trénink v rámci příprav na maraton. Z respektu k němu i k blížícímu se závodu, jsem, pohroužen do sebe, mlčky polykal kilometr za kilometrem a děkoval přírodě za vskutku krásné letně-babí počasí. A pak jsem ho uviděl.