Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

HISTORIE: Na čem se jezdilo během mé triatlonové kariéry

HISTORIE: Na čem se jezdilo během mé triatlonové kariéry
foto: archiv Jana Strangmüllera

Jan Strangmüller | 04.02.2021 | přečteno: 863×

Svět moderních technologií jde stále vpřed, vymýšlí se nové a lepší věci, které nám mají umožnit lepší výkon, přinést méně námahy a více zábavy. Dnešní kola připomínají raketoplány a ceny, za které se prodávají, jsou na úrovní základní výbavy Škody Octavia. Pojďme se ale podívat, na čem se jezdilo v minulosti.

Triatlon dělám od roku 1994 a dobře si pamatuji, že kola, na kterých se tenkrát jezdilo, byla pro časovku naprosto nevhodná. Ale byli jsme rádi, že jsme vůbec nějaká měli! Tehdy byl fitting takový, že byl cíl na berany přimontovat hrazdu KUBOJ nebo DAJ (jiné nebyly) a posunout sedlo co nejvíce dopředu.

Díky klasickým sedlovkám s negativním offsetem to ale moc nešlo, a proto se sedlovky otáčely, a aby byly použitelné, musely se pilníkem upravit a opilovat. Jednou jsem takto závodil na lokálním duatlonu v Praze, přibíhal ke kolu, naskočil na něj a… Asi tušíte, jak to dopadlo. Sedlovka praskla a já musel ze závodu odstoupit, protože se mi nechtělo jet to celé ve stoje. To bylo asi naposledy, kdy jsem si takto upravoval kolo.

Jednou z prvních silniček byl Peugeot Ultegra (8 speed). Byla to klasická silnička, na kterou jsem jen přidal hrazdu a jezdil jsem na tom dvě sezóny. Kolem roku 1990 byl stále problém sehnat lepší cyklistické vybavení, a proto byla náhoda, že rodiče někde sehnali toto kolo, které bylo na tu dobu velmi dobré a i lehké.

Dohledal jsem jeden top závod z té doby – Mountain Man v Seefeldu 1993. Byl to závod série Pro Tour, která byla před vytvořením světového poháru v krátkém triatlonu. Ano, byl to olympijský triatlon, ale díky Seefeldu to bylo 20 km sjezd a 20 km do kopce a pak na běhu několikrát výběh sjezdovky. Na startu byly tehdejší hvězdy jako Mark Allen, Mike Pigg, Wendy Inghram, Greg Welch a já, který jel závod v dešti s diskovým kolem! No, byl jsem mladý, nezkušený a jak to asi dopadlo… Podívejte se na videu na čas 15:30. To bylo moje entrée v profi triatlonu. Ale nebyl jsem sám, kdo spadnul.

Dalším kolem byl ŠÍRER. To bylo kolo, které jsme dostali zapůjčeno od oddílu TT Centrum. Prý to měl být triatlonový rám, ale tenkrát jsem se v tom moc nevyznal a nejsem schopný popsat, jestli byla stavba rámu nějak odlišná od silničního kola. Kolo bylo ale polepené samolepkami Laurin & Klement, protože bylo v jednání sponzorství s touto značkou.

Pak přišel FORT, kola této české značky jsem měl delší dobu. Začínal jsem na klasických silničních a pak jim tam někde zbyl triatlonový speciál na 26“ kolech v designu od B2. Toto kolo bylo lehké a jezdil jsem ho jednu sezónu. 26“ kola jsem chtěl, protože je jezdili přední světoví triatlonisté jako Thomas Hellrigel, Jurgen Zack a Paula Newby-Fraser. Ta jednou jela Havaj dokonce na kolech 24“ a převodník už byl skoro stejně velký jako kola!

Následoval triatlonový speciál DURATEC na 26“ kolech. No měl jsem ho jen pár měsíců, protože to nebylo moc dobré kolo. Vypadalo, jako by bylo svařované z vodovodních trubek, a bylo asi tak stejně těžké.

Protože jsem začal jezdit v Author teamu, bylo jasné, na čem budu jezdit. První kolo, co jsem jezdil, byl klasický ocelový silniční rám. Kolo jsem jen vylepšil karbonovými ZIPPY a řazením na hrazdě. Nic dalšího tam vylepšit nešlo. Fotka je z mého prvního IM v Klagenfurtu, kde jsem jel 8:43 a kolo někde kolem 4:50. Takže to šlo odjet i na tomhle!

Jako tréninkové kolo byl Author samozřejmě naprosto dostatečný. Na jedné z fotek je vidět kolo ze soustředění na Gran Canarii, které jsem absolvoval s klikami Power Cranks, které byly specifické v tom, že vás nutily šlapat stále dokola a oběma nohama, jinak se rozhodily a musely se nastavit znovu do pozice 6h. Toto bylo velmi drsné ježdění! Ještě je mám u Martina Weisheitela, takže si je zase někdy nainstaluji na kolo, abych si trochu užil…

Další kolo od Authora bylo již speciální triatlonové. Opět nevím, jestli se v Authoru inspirovali u jiných triatlonových značek, ale kolo bylo stále velmi dlouhé a úhel sedlové trubky byl – tipuji – kolem 74°. Na tomto kole jsem odjel mnoho závodů, ale nebylo to kolo, na které bych vzpomínal jako na jedno z nejlepších, co jsem kdy měl.

Ani ostatní naši závodníci na tom nebyli o moc lépe. Petr Vabroušek měl již díky svým dvěma Ironmanským titulům v zahraničí dobré jméno a byl schopný si domluvit kolo v USA. Pamatuji si, že to bylo karbonové CALFEE, na kterém jezdil několik let. Na fotce již jede na kole Author, které sedlá stále.

To Tomáš Petr byl celou svou triatlonovou kariéru věrný klasickému silničnímu kolu. Archivní fotka je z Kony 2002. Ve srovnání s dnešními top závodníky, kteří mají pozici odladěnou ve větrném tunelu, Tomáš vypadá jako silničář, který si dal na kolo hrazdu a jede časovku.

První opravdu triatlonový speciál jsem sponzorsky dostal od Cervela, které tehdy teprve začínalo a jeho zakladatelé Phill a Gerard jezdili obytňákem po závodech v Americe a prezentovali svoje kola. Na mou první Havaj v roce 1999 mi na závod půjčili prototyp. Kolo mi poslali ještě do San Diega, kde jsem ho nastavil tak, abych na tom mohl jet. Vyzkoušel jsem ho tak čtyřikrát a pak v závodě. No dnes bych takovou blbost už neudělal, ale tehdy mi to stačilo a ten rok jsem na Havaji vyhrál.

Díky vítězství na Havaji a pravidelným tréninkem v San Diegu jsem měl již mnohem snažší pozici ve vyjednávání s cyklistickými firmami. V roce 2000 jsem jel závodit na Ironman California na tratích v Camp Pendleton, kde jsem to velmi dobře znal a byl to můj skoro domácí závod. Bohužel mi kolo nepřišlo do závodu a já jsem si na závod půjčil kolo z obchodu NYTRO. Nebyla to žádná pecka, ale hliníkový rám Cannondale s drátovými koly Spinergy. Ale i s tímto kolem jsem byl schopný zajet nejrychlejší kolo a celkově skončit na 5. místě. Bohužel jsem se celý závod držel na 2. místě až do poslední míle běhu, ale díky křečím na běhu (neměl jsem solné tablety) jsem skončil až pátý. Nicméně tento výsledek a nejrychlejší kolo ze všech byl argumentem, aby mi majitelé Cervela dali k dispozici triatlonový speciál P3 na 26“ kolech. To bylo jedno z nejlepších a také nejrychlejších kol, co jsem kdy měl! Díky tomuto kolu jsem jezdil velmi dobře a pravidelně jsem na zbytek startovního pole najel několik minut.

Kromě kola jsem začal využívat jako první u nás také integrovaná řídítka Vision Tech, které později koupil FSA. Ty byly sice aero, ale nebylo možné je moc nastavovat, takže aero pozice byla dokonalá. Jen bylo potřeba si na ní zvyknout…

Po CERVELU jsem v roce 2003 byl opět na tréninkovém kempu před Havají v San Diegu a řešil, co bych si mohl půjčit na závod. V obchodu měli mnoho kol a jedním byl LOTUS, na kterém jel rekord v hodinovce Chris Boardman. Na kole jsem jel několikrát, ale úplně nadšený jsem z něj nebyl. Kolo bylo tuhé a aero, ale když jsem si dal za sedlo láhve s pitím a pak šel ze sedla, celé kolo se začalo kroutit a zadní brzda škrtala o kolo, což nebylo na závod žádoucí. Takže ač jsem se těšil, že to bude na závod super kolo, tak jsem si ho nevzal. Dokonce se na něj těšil i Standa Bartůšek, se kterým jsem sdílel apartmán, a když jsem dorazil do Kony, tak první, co chtěl vědět, jestli je to “to kolo”.

Nakonec jsme se ale domluvili, že budu jezdit na kole FELT. Pamatuji si, že mi jeden den volal majitel Jim Felt a chtěl vědět, jak jsem velký a jak velký rám budu potřebovat. V obchodě Nytro jsem si kolo doosadil a řešil jsem také, jak velký převodník si mám vzít. Chtěl jsem 54 zubů, ale poslední si přede mnou vzal Chris McCormack, takže jsem si musel vzít větší, 55 zubů. Toto kolo jsem měl několik let a později z něj udělal Authora, ale bylo to jedno z prvních aero kol na trhu. Myslím že na stejném jezdila i Michellie Jones.

Další sponzorský speciál, který jsem měl z USA, byl JAVELIN. Bylo to hliníkové kolo, které bylo díky možnostem sedlovky celkem variabilní. Zajímavé byly kliky od Rotoru. Tehdy jsem je měl sponzorsky a nebyly to jen převodníky, jak je dnes známe a používáme, ale celé kliky, které se otáčely elipticky. Kolo jsem měl i při IRONMAN MALAYSIA, kam jsme si s Petrem Vabrouškem odskočili ze zimní přípravy a nakonec byli oba na bedně. On druhý, já třetí.

Po několika letech, kdy jsem moc nezávodil, jsem si postavil nové kolo – Ridley Dean. Bylo aerodynamické a krásné, bohužel jsem si ho dlouho neužil. Asi po dvou týdnech mi vykradli garáž a ukradli všechna kola. Tak jsem chvíli jen běhal…

Další kolo, které jsem měl, byl STRANG. Nechal jsem si v čínské továrně nastříkat pár rámů, které byly slušné a nestály moc, a na kole jsem jezdil asi dva roky. Tento rám další sezónu začal pod svým brandem prodávat také Stevens… Musím zpětně uznat, že rám to byl dobrý. Jen byl problém s nastavením a nafitováním podložek řídítek, protože při použití více podložek k rámu nebyly šrouby a muselo se improvizovat…

Zatím poslední přírůstek do rodiny závodních kol je TREK SPEED CONCEPT, který jsem si pořídil před svojí poslední účastí na Havaji v roce 2017. Kolo je to samozřejmě top, ale je vidět, že od roku 2017 Trek neudělal žádný update kola, ani nepřišel s žádnou novinkou na rozdíl od konkurenčních značek. Jediné, co by asi nyní bylo vhodné změnit, je použití diskových brzd, ale na druhou stranu Speed Concept je kolo na časovky a na Havaji kotoučové brzdy fakt potřeba nejsou. Co hodnotím velmi pozitivně je možnost si dokoupit různé velikosti představců a tvarů hrazdy, takže i v případě změny majitele kola nebo zásadní změny setupu je možné kolo nastavit podle potřeby. Pak už je to o tréninku, ne o kole…

Vývoj kol jde neustále dopředu a je krásné vidět nová a nová kola, které jsou rychlejší, více aero a prodejci vám přesně spočítají, kolik minut novým kolem ušetříte. Rozdíl mezi silničním a triatlonovým kolem je cca 3 km/h. Takže triatlonové kolo na většinu tratí je jednoznačně rychlejší. Oproti tomu rozdíl mezi triatlonovými koly už není zásadní. Může vám ušetřit cca 5–10 minut (za ideálních podmínek) na Ironmanu, ale bude vás to stát přes 300 tisíc. Kola jsou to prostě nádherná, ale kdo nemá neomezený budget, tak mu spíše poslouží koupit si kvalitní SMART trenažér (20–30.000 Kč) a pak si platit trenéra (cca 50.000 Kč/sezóna) a můžu vám garantovat, že vaše zrychlení nebude jen 5–10 minut, ale podle mých zkušeností 30–60 minut.

Pozn.red.: Jan Strangmüller je jednou z největších osobností české ironmanské historie. Hned při své premiéře v Koně v roce 1999 vyhrál svou věkovou kategorii, je také druhým nejlepším Čechem co do celkového umístění v Koně. V roce 2002 doběhl pouhá tři místa za Petrem Vabrouškem na celkovém 22. místě. V současnosti vede tréninkovou skupinu Road2Kona a nabízí i online tréninky na www.road2kona.cz/online-trenink

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Gripp muž 04.02.2021 13:28:27

Svět moderních technologií jde stále vpřed, vymýšlí se nové a lepší věci, které nám mají umožnit lepší výkon, přinést méně námahy a více zábavy. Dnešní kola připomínají raketoplány a ceny, za které se prodávají, jsou na úrovní základní výbavy Škody Octavia. Pojďme se ale podívat, na čem se jezdilo v minulosti.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.