Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

CHALLENGE VENICE: U půlky nemůže zůstat

CHALLENGE VENICE: U půlky nemůže zůstat
foto: Challenge Venice

Tomáš Leixner | 16.10.2017 | přečteno: 5251×

Být polovičním železným mužem zní zhruba tak jako jít na malé pivo. Víte, že je to lepší než nic, ale pořád to není ono. Když jste ten typ, co neustále hledá nové výzvy, je jasné, že u půlky prostě zůstat nemůže. A taky nezůstane! Můj cíl: Challenge Venice: 3. červen 2018, Benátky.

V době, kdy vzniká tento text, do startu zbývá více než osm měsíců. To je dobrá zpráva. Za tu dobu se dá na 3,9 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton natrénovat. Říká se to. Popravdě… přijde mi to reálné. Asi i proto, že osm měsíců je dost dlouhá doba, ze které se dá poměrně hodně času prokrastinovat. Když jsem se připravoval na svůj první maraton, hledal jsem nejdřív plány, jak se na něj připravit za rok. Najednou zbýval jen půlrok a spousta nesplněných domácích úkolů. Nakonec jsem to dal poprvé tak trochu na pankáče. Ale dal.

Poslední dva měsíce si říkám, že v případě distancí železného muže to musí být jinak. Plavání se nebojím (uplaval jsem víc a opakovaně), ale kolo budí velký respekt (v životě jsem jel jedenkrát 200 km, jinak jezdím maximálně 120 km) a maraton k tomu všemu?!? Běhám teď hlavně v horách a delší štreky, takže mě to spíš na silnici nebaví, než že bych se té distance bál. Přijde mi to bez tréninku nemožné, notabene když jsem si svoje všechny sportovní sny musel doteď vydřít, protože jsem všechno, jen ne talent od přírody.

Bude to bolet. Ale když se to podaří, bude ten pocit stát za to. Jako v cíli prvního půlmaratonu, maratonu, běžeckého ultra, běžecké stovky nebo srpnového Challenge Prague.

Budu muset udělat hodně změn. S některými jsem už začal, něco bude na delší dobu – třeba výrazně zhubnout (ze 77 kg na 70 kg) a zároveň nenabrat svaly (už teď jich mám od přírody zbytečně moc). Co dál? Přestal jsem sladit. Miluju černý čaj, jenže jsem do něj ládoval kilogramy cukru. Kolikrát už se ani nerozpustil a zůstal na dně. Pokud mi něco brání shodit pneumatiku okolo pasu, je to v první řadě tohle. Už jednou jsem cukr vysadil, ale postupně jsem se k němu vrátil. Zároveň končí Cola. Takže to dám.

Škrtnul jsem alkohol – i když teprve před pár dny. Zase se chci zbavit cukru, navíc po sedmičce růžového se mi po ránu opravdu nechce vstávat, natožpak abych ještě trénoval. Začal jsem přemýšlet nad jídlem. Jím míň, zato častěji. Zkouším teď měsíc bez pečiva a bez lepku vůbec. Bílá mouka je jen balast k ničemu. Snažím se nejíst po sedmé hodině večer (spát chodím mezi desátou a jedenáctou).

Na konci října mám naplánovanou UGO očistu. Tři dny lehčí strava, pak tři dny jen na zeleninových šťávách, pak tři dny pomalejší návrat k jídlu. Absolvoval jsem tenhle program už dvakrát a nejvíc mě vlastně baví, co to dělá s hlavou. Taky břicho dost splaskne a tělo je najednou lehčí (pocitově mnohem víc než o 3 kg, o které mi zhruba spadne hmotnost, jak se tělo vyprázdní).

Dopřávám si fyzioterapii. Dřív jsem ji podceňoval, jenže týden po Challenge Prague mě začaly trápit brutální migrény. Totálně mě vypnuly. Důvod? Zablokovaná krční páteř, hrudník, trapézy – nejspíš z toho, že mám špatně nastavené kolo a v hrazdě se ničím. Migrény jsou pryč a cítím se i líp. Ještě se kvůli kompenzaci vrátím k józe. Tělo mi to násobně vrátí.

Pořád si nevím moc rady s tréninkem. Vždycky jsem si na všechno potřeboval přijít sám a moc nedával na tréninkové plány. Teď vím, že bez něj to určitě nedám. Něco už jsem stihnul načíst na internetu.

Pro začátek počítám s tím, že se během října pořádně rozběhám. Na 13. a 14. října mám pořád v plánu Stovku Podkrkonoším, ale dost možná ji vypustím. Vrátil jsem se i k běhání do práce a z práce. Nejkratší cestou je to něco přes pět kilometrů, dá se bez problémů běžet klidně 15 i 20. Uvidím, jak to půjde.

Poslední dny mě moc nelákají na kolo, tak to částečně doháním doma na spinneru. Na jaře jsem takhle nakoukal celý seriál Newsroom, teď během podzimu a zimy asi vezmu od začátku celou sérii Hry o trůny. Na kolo jsem ochotný vlézt do cca 5 stupňů nad nulou, takže v zimě ho budu muset nahradit běžkami.

A plavání? Nemám problém s vytrvalostí, jenže můj styl je dobrý spíš na rybník a budu na něm muset zapracovat s kamarádkou trenérkou. Dřív než začnu hltat větší porce, bude potřeba být technicky aspoň trochu v pohodě. Jinak to bude dřina beze smyslu.

Nejvíc ze všeho mě ovšem trápí čas. Většina plánů počítá s tím, že do tréninku na železňáka dáte aspoň 15 hodin týdně, tzn. v průměru přes dvě hodiny denně (reálně víc, protože některé dny musíte odpočívat). Asi není náhoda, že člověk potřebuje podporu a pochopení od rodiny. Naštěstí obojí mám, jenže sám sebe nechci připravovat o krásné chvíle s holčičkou, které je teď teprve měsíc, taky se pořád snažím řídit heslem „happy wife = happy life“.

Jednoduše, bude to Challenge. Nejen 3. června 2018 v Benátkách, ale také každý měsíc, týden i den do té doby. Držte mi palce.


Spolupracovník Běhej.com Tomáš Leixner se připravuje na svůj první start na distancích dlouhého triatlonu v rámci Challenge Venice 2018.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Lexxus muž 19.11.2017 13:25:13

Být polovičním železným mužem zní zhruba tak jako jít na malé pivo. Víte, že je to lepší než nic, ale pořád to není ono. Když jste ten typ, co neustále hledá nové výzvy, je jasné, že u půlky prostě zůstat nemůže. A taky nezůstane! Můj cíl: Challenge Venice: 3. červen 2018, Benátky.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.