Letošní sezona už sice začala první Xterrou na Maltě, ale rád bych se nejdřív zeptal na zimní přípravu. Jak probíhala a byla v něčem jiná než ty minulé?

„Ano, byla hodně jiná. Loňskou zimu jsem strávila na Novém Zélandu a lyžování jsem si moc neužila. Chybělo mi to. Zato letos jsem se lyžování věnovala poměrně dost, a dokonce jsem se nechala přemluvit a na Karlově běhu na Božím Daru jsem místo závod Fatbiků jela závod bruslením a musím říct, že se mi to líbilo. Kromě lyžování jsem také strávila dost času učením dětí a v servisu Bezva Běžky. Ale byla to krásná zima. Samozřejmě jsem se snažila jezdit venku na kole, když to šlo a běhat, pravda, plavání jsem moc nedala. Tomu jsem se zase hodně věnovala před zimou, potom už to bylo opravdu horší. Lyže mě tentokrát lákaly mnohem víc, s nudlí u nosu a lehkým škrabáním v krku mi přišlo lepší si jít zalyžovat než se namočit do vody.“

Všiml jsem si, že jsi možná trošku omezila starty na adventure týmových závodech, je to tak, nebo je to jenom náhoda?

„No, jak se to vezme, akorát právě v zimě jsem nejela na Zéland, ale teď už jsem na cestě do Číny a letos mě tam čekají pravděpodobně ještě další dvě cesty. Ta druhá hned na začátku května. Původně jsem v Číně měla zůstat na tři závody, ale už jsem měla domluvenou Xterru v Řecku, tak se na konci dubna vracím rovnou do Atén, pak na týden domů a znovu na druhou stranu světa. Bude to asi bohapustá devastace těla a to jak fyzicky, tak také psychicky. Časový posun mi dává vždycky hodně zabrat. Mája (dcera, pozn.red.) také roste a vnímá to všechno daleko víc. Teď jsem ale trochu klidnější, když vím, že přítel (budoucí manžel) se o dcerku stará moc hezky a hodně mi s ní pomáhá.“

V minulých letech si spolupracovala částečně i s legendou Xterry a nyní trenérem Nicolasem Lebrunem, stále jste v kontaktu?

„Vlastně ne, to jen slovo dalo slovo a trochu jsme si popovídali o tréninku, ale o spolupráci jako takové se určitě mluvit nedá. Já jsem dost velký samorost a do trénování si moc povídat nenechám. Vlastně poradit si nechám moc ráda, ale vždy mi trvá delší dobu, než jsem schopna si všechno uvědomit a hlavně všechno potřebuju nejdřív vyzkoušet.“

První závod evropského poháru Xterra se jel na Maltě a ty jsi obsadila výborné 2. místo, můžeš přiblížit místo konání a vůbec atmosféru závodu?

„Na Maltě to byl nádherný závod. Trochu větší vlny, ale na první plavání na otevřené vodě to nebylo špatné, přežila jsem. Bike byl technický, ale krátký a běh potom nádherný, část při útesech, seběhy i výběhy, prostě paráda.“

Co se týče materiálního vybavení, vím, že jsi v poslední době trošku střídala stroje, na čem a v čem tě letos uvidíme?

„Tak to ano, s materiálem je to trochu horší, ale já jsem moc ráda, že mě stále podporuje Lawi a Enervit, ty jsou se mnou prakticky od začátku, co se Xteře věnuji, od loňského roku mě podporuje Icebug, který dělá nejúžasnější boty na světě, a od letošního roku také Zoot, kterému jsem za podporu strašně moc vděčná. A co se týče kola, tak tam je mým sponzorem taťka (Jaroslav Balatka, mistr světa Xterra AG a vítěz Jizerské padesátky, pozn. red.). Na adventure závodech jezdím na týmovém kole, ale vidlice Laufork není úplně to nejlepší pro lehkou slečnu do terénu, proto Xterru už od loňska jezdím znovu na „Spešlu“, který je vlastně taťky a společně s přítelem se ho snaží dostat do té nejlepší formy.“

Je něco, co bys poradila začínajícím triatlonistům nebo rodičům talentovaných dě­tí?

„Aby se neupínaly jen k jednomu sportu. Dát dětem, i když se třeba od mala zaměřují na triatlon, na výběr i z dalších sportů. A hlavně je nikam netlačit. Pokud budou chtít, tu cestu ke sportu si vždycky najdou, i když třeba o něco později. Pak u toho určitě i déle vydrží, nejlépe celý život.“