Jak probíhá příprava na další Xterráckou sezónu?

„No, s mojí tréninkovou morálkou… Většinou jsem přes zimu něco naběhal na běžkách, ale při letošním způsobu zimy jsem víceméně pouze relaxoval. Koncem března jsem absolvoval příjemnou čtrnáctidenní cyklistickou přípravu na Mallorce, ale nyní v běžném pracovním nasazení, to je už opět slabší. Trénink probíhá většinou při absolvování různých závodů a jinak musím žít z toho, co jsem nakumuloval za dlouhý sportovní život. Vždyť prvního železňáka jsem se zúčastnil už někdy v roce 1979. Byl to asi historicky druhý železňák v ČSSR konaný ve Zliči u Rozkoše. Pak jich následovalo ještě několik desítek. V současné době, díky chromému kolenu, je už trochu zanedbávám.“

Pravděpodobně jsi jeden z posledních aktivně závodících pamětníků Hlubocké premiéry Xterry v roce 2002, jak na to vzpomínáš?

„V minulosti jsem jezdil hodně dlouhé triatlony, ale v roce 2002 jsem koncem zimy dostal nějakou otravu a roznesl jsem si zánět po celém těle. Prakticky jsem celý ochrnul a skoro jsem se ani nehnul. Měl jsem v plánu zase nějakého železňáka, ale rozhejbával jsem se hodně pomalu. V té době jsem se dozvěděl o Xteře na Hluboké, která před železňákem, hlavně díky krátkému, běhu zvítězila. Horská kola mě od svých počátků vždy bavila. Možná se budeš divit, ale asi tak v roce 1993 jsem už zorganizoval první horský duatlon v Broumovských stěnách u Hlavňovského rybníka. Na Hluboké to tenkrát bylo super. Nic, kromě pěkného zážitku jsem od toho neočekával a tak mě první místo v čtyřicátnících velmi mile překvapilo. Pak díky tomu následovala Xterra na Maui a druhé místo na MS. Protože mě to vždy hodně táhlo do přírody, tak mě Xterra dostala a drží mě dodnes.“

Pokud se nepletu, startoval jsi na všech závodech SP Xterra Czech, které se v Česku konaly. Který ročník a které dějiště závodu se ti nejvíce líbilo?

„Bohužel nevím, jestli se pleteš nebo ne, protože si to už nepamatuji a deníček si nevedu. Možné to ale je. Všechny lokality, kde se Xterra Czech jezdila měly něco svého, pěkného. Nejvíc se mi ale asi líbí nynější Prachatice. Křišťanovický rybník je super.“

Jak moc se změnilo za tu dobu závodní pole, ale také technika a přístup lidí k tomuto sportu?

„Jako u všech sportů, které jsem kdy dělal, byly počátky vždy nejlepší, lidi to dělali pro zábavu a aby si něco nového vyzkoušeli. Stačilo být například jen dobrý biker a dal se zajet celkem dobrý výsledek. Nyní se i zde mnoho závodníků již specializuje jen na tuto triatlonovou disciplínu a celý přístup k závodům je mnohem profesionálnější. To platí i pro organizaci závodů, kdy po přičlenění pod hlavičku triatlonového svazu je snaha přenášet některá pravidla běžná v ostatních triatlonových disciplínách. Ale i tak si myslím, že tu stále ještě vládne celková pohoda a kamarádství. Co se týče tratí, někdy bych uvítal v cyklistické části více technických pasáží.“

Co rodina, práce, další koníčky? Jak moc času aktuálně věnuješ tréninku?

„Rodina je určitě to nejdůležitější a nejmilejší, co mám. Práce je nutnost, protože rentiérem bohužel nejsem. Koníčky se už od dětství vždy odvíjely od nějakého sportu. Ať to už bylo lyžování, horolezectví, paragliding, cyklistika a jejich různé kombinace. Většinu toho už ale pro nedostatek času a taky trochu z pohodlnosti zanedbávám a jsem rád, když se trochu projedu na kole nebo se s dětmi dostanu do skal. O mé tréninkové morálce jsem se zmínil už na začátku a tak místo systematického tréninku se snažím objíždět různé závody v regionu, hlavně MTB maratóny a samozřejmě Xterru. U té mě jen trochu mrzí, že všechny závody se přestěhovaly do od nás poměrně vzdálených lokalit, což mi trochu komplikuje běžný život.“

Můžeme se i letos na tebe těšit na závodech českého poháru i v Prachaticích na „svěťáku“?

„Doufám, že do srpna nevyskytne nic, co by mi start v Prachaticích znemožnilo a už se moc těším. Snad vyjde i počasí a budu si moct užít i s rodinou pěkný prodloužený víkend.“